8. den – dočkávám se uznání, děkuji táto

Začínám si každým dnem více uvědomovat, že opravdu není v životě, kam spěchat. Do teď jsem neustále řešil jen školu, práci, peníze a vše lámal přes koleno. Skoro nikdo už se nezastaví, aby se zhluboka nadechl a prohlédl si tu krásu, kterou má všude kolem sebe a každý den mu protéká mezi prsty.
Tak jak mi nádor rostl několik let, nemohu po něm chtít, aby odešel během pár měsíců. Musím dát léčbě prostor a nesoustředit se čistě jen na samotné uzdravení.
Kambo se dnes opět nekoná, jelikož jsem skoro celý večer dřepěl na záchodě.
Znovu se učím. I když vám průjem v jungli opravdu šlape na paty a vy si zoufale stahujete na poslední chvíli spodní prádlo, aby jste to za včas stihli, VŽDY se musíte podívat, zdali se tam nehoupe nějaká havěť. Protože po prvotních chvilkách úlevy se zhrozením vzhlížím vzhůru, kde se houpe tarantule asi 20 cm od mé hlavy. Nepříjemný pocit zrovna v takové svízelné situaci. 😀

Celý den si povídám se Zahrou o životě v ČR a USA. Nestačím se divit, jak odlišné naše názory jsou. Čím více cestuji po světě, tím se mi ČR libí mnohem víc. Lidé si tu stěžují na kde co, ale přitom máme vše, co k životu potřebujeme. Když se vám něco stane v USA a nejste zrovna milionář, jste doslova v háji.
Píše mi táta, že jsem statečný chlap a má mě moc rád. Ani nevíte, jak dlouho jsem tuhle větu chtěl slyšet. Jako by mi spadl obří kámen z ramenou.
Po zprávě od táty cítím velikou euforii, i když si nahmatávám zvětšené uzliny na uších. Pracuji na svém slovníku, abych omezil říkání slovíčka NE. Pokud chci něco změnit, chce to změnit i pohled na danou situaci a otevřít se všemu, co má přijít.
Už 3. den vůbec nejím. Mám pocity na zvracení a pálení žaludku pokaždé, co jídlo jen spatřím pouhým okem.
Díky tomu, že jsem teď neměl žádný cukr, sůl apod. budu reagovat na ayohuasku.
Mariáno mi sděluje, že se nemám bát špatných vizí. Naopak je pustit k sobě a promluvit si s nimi.

Ayohuasca chutná STRAŠNĚ!.  Chuť bych přirovnal k trpkému a kyselému, grepovému smoothie podávaného v popelníku s vajgly.
Až teď chápu, proč mi Zain říkal, že během pití se k ayohuasce nesmí čuchat. Smrdí totiž jako ranní zvratky alkoholika. Mňamka.
Jsem tak unavený, že půlku rituálu prospávám. Probouzí mě až silný pocit na zvracení a průjem.
Zvracení z ayohuasky je úplně jiný level, než na který jsem byl doposud zvyklý. Jako by se tělo snažilo zbavit se každé kapky. O křečích a bolestech snad ani mluvit nemusím.
Padám na matraci a prosím, ať mi ukáže tu správnou cestu. Nemusí to být dnes, ale přijímám ji s pokorou a respektem.
Po ukončení rituálu můj stav pokračuje dál.

Dokodrcám se z posledních sil do svého tamba a usínám téměř okamžitě.

Dobrou noc.