38.den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

První den, co jsem celou noc nespal a spíše celý večer trpěl. Lezu hlavou pod sprchu, abych se probral. Je mi trošku lépe, ale nakonec tam lezu celý. Přidržuju se ze všech sil, abych to ustál. Strašně se mi motá hlava. Energie na bodu mrazu. Ani neberu ručník, je moc daleko. Sedám do hanuky a pozoruji krajinu kolem a děkuji, že tu pořád jsem.

Po asi 2hod čumění do blba, svou hlavu ještě máchám pod ledovou vodou. V domnění, že mě to povzbudí do cesty do Komodoru. Tady už klasicky sedí Barbara s Danem a o něčem se zase hádají. Chce se mnou dělat nějaké cvičení. S jasným a všeříkajícím pohledem ji dávám najevo svůj názor. Dávám shake a ulehám s knihou do hanuky, ve které mám mikrospánky. Je mi neskutečně zle, ale vnitřně jsem pořád šťastný, jistým způsobem. Na záchodě se na sebe koukám do zrcadla a usmívám se i při zhrození, že každý den se před sebou ztrácím.

Plánujeme Cusco a Machu Pichu. Mám velikou radost a jsem motivovaný na krásné místo. Je domluvené datum a zbývá se jen dát dohromady. Představuji si, jak už tam stojím a užívám si ten nádherný pohled a vítr mi vlaje ve vlasech. Tlačím do sebe suché kuře s rajčaty. Příbor není třeba. Nesním ani 1\4 co jsem si nabral a začíná mi být zase extrémně zle. Měřím se – 39.1°C. Paráda!!!! Jdu si lehnout, ale spát se mi horkem a zvuky kolem nedá. Zapaluji si svíčky. Lezu do sprchy a zase nahý usedám do hanuky. Koukám do plápolajícího plamene a vnitřně se motivuji na vše, co má přijít, protože cítím, že takhle už to dlouho nevydržím. Medituju, prosím a snažím se odsunout vše zlé. Otevřu oči a už je tma. Jsem neskutečně unavený. Ulehám a sleduji úplněk o kterém si mě informovala.

Zavírám oči a prosím v odpočinek a nekončící spánek.

Dobrou lásko.