Probouzí mě štípání mravenců. Mám v posteli očividně nějakou mravenčí party. Moc se jim nelíbí, že jim kazím akci, kterou plánovali s ostatními mravenci minulou noc. Jsem po ránu celkem nevrlý, protože mě slušně pokousali. Ještě jsem já blbec zapomněl knihu na podlaze a nějací červi mi ji prožrali skrz na skrz. Snad párty do večera skončí a já budu mít na čem spát.
Popřeji Símě krásný den a pomalým krokem vycházím jako upír na slunce. Objímám první strom, který mi padne do oka. Pevně věřím, že ten krk konečně splaskne a přestane bolet. Zastavím se, zavírám oči a děkuji vesmíru a mým strážným andělům. Ke každému promlouvám zvlášť a připadám si jako blázen. Člověk se ale neskutečně osvobodí, pokud se chová jako malé dítě. V očích dítěte je možné naprosto vše. Děkuji i všem lidem, kteří mi posílají pravou a upřímnou lásku. Ještě jednou vám všem děkuji. Otevírám oči, ujdu pár kroků a poprvé v životě vidím ve volné přírodě kolibříka.
Pokračování textu 15. den
14. den
Probouzím se večer zimou. Je neuvěřitelný slejvák. Poprvé si navlékám ponožky, tlumiče vášní a mikinu.
Ráno už naštěstí hezky svítí a já děkuji za krásný sluneční den. Krk je na tom špatně, snažím se být nad vodou, ale je to velice náročné. Bolí už i polykání a zaléhají mi i uši. Uzliny mi natékají i vevnitř a tlačí mi na zuby. Přikládám si ruce na krk a představuji si, jak pouštím do krku světlo a špatné buňky vysávám z těla ven. Nakažené buňky mi lítají do rukou a já je pak jednoduše omyju v umyvadle.
Koukám na hodiny a je 9:01! Dávno jsem v sobě měl mít 3 litry vody a sedět v maloce. Pouštím si energetickou hudbu. Usedám na záchod a popíjím ze džbánu vodu do rytmu beatů. Nikam nespěchám, vše je jak má být.
Pokračování textu 14. den
13. den
Probouzím se do krásného dne. Je mi lépe a toho si moc vážím.
Koukám na skřehotající opice skákající ze stromu na strom a je mi fajn. Zavírám oči a začínám si přát.
Prosím své andílky o uspání Lufíka a věřím, že se nám to jednoho dne povede. Vstávám a dávám si studenou sprchu na probuzení a hlavně osvěžení. Dneska je opravdu horko a doslova jako v prádelně. Suším se naproti zrcadlu a říkám si, že jsem vlastně boží. Sice mi rostou jen dětské vousy. Mám nos jako bych si nechal sešrotovat auto a zapomněl vystoupit. Buďte sami se sebou spokojeni, protože jste nádherné jedinečné bytosti. Mějte se rádi takoví jací jste, bez všech těch přikrášovadel a plastik. Oblékám si svůj jungle outfit v podobě bílého trička, tepláků a sandálů.
Pokračování textu 13. den
12. den – první vize
Dnes se mi spalo bez bolestí. Časté probouzení se během noci naštěstí nekonalo. Boule na krku mi sice roste, ale řekl jsem si, že si ji jednoduše všímat nebudu.
Zdál se mi dost zvláštní sen. Jel jsem s nějakou křováckou paní na malém voru po Amazonii. Ona z ničeho nic skočila do vody plné piraní a zmizela v krvavém kruhu ve vodě. ,,To je zase den“, říkám si a po chvilce koukání do krvavé skvrny a rozvířené vody se probouzím.
Mé tělo se neustále trápí průjmem, což už začíná být velký problém. Ztrácím každý den spoustu důležitých minerálů, které přes den těžko doplňuji.
Snažím se jíst, jak jen to jde, ale po pár lžičkách mi můj scvrklý žaludek dává jasně najevo, že je plný.
Pokračování textu 12. den – první vize
11. den – miluju svůj život
Celou noc klasicky prší. Práskají blesky všude kolem. Vzpomínám na své dětské chvíle s babičkou a dědou, kdy jsme byli v rozpacích, během bouřek na chatě, která neměla hromosvod stejně jako mé tambo.
Síma mi udělala takovou „brožurku“, ve které sepsala všechny možné informace z různých zdrojů, ohledně napojení na svou duši a jejímu porozumění.
10. den
Toto letí.
Krk mě moc bolí a tak píšu svému rodinnému doktorovi. Díky zvětšení uzlin na krku mi zaléhají uši. Mám pocit, jako by mi měla každou chvílí explodovat hlava. Čím dál častěji kašlu žlutý hlen a obávám se infekce. Stále jsem nad vodou a věřím, že se to ještě spraví.
Zdál se mi sen, že jsme spolu se Símou seděli na pláži v Santorini a kochali se západem slunce. Bylo to krásný a až moc reálný. Jednou si tento sen splníme. Já tomu věřím.
9. den
Že by konečně svítalo na lepší časy?
Dnes jsem spal jako zabitý. Čtu si další dopis a motivuji se na následující kambo. Včera mi bylo Mariánem řečeno, že tu má duše odmítá být a je jen na mně, jak se k tomu postavím a přesvědčím ji. Jenže jak?
Dopíjím 3 litry vody, dávám sprchu na probuzení a pomalu jdu do maloky.
Probírám zde se Zainem, co mi Mariáno řekl. Nevím co udělat, abych přiměl mou duši tento svět milovat. Prý už jen to, že jsem tady a podstupuji očistu těla je přínosné.
Pokračování textu 9. den
8. den – dočkávám se uznání, děkuji táto
Začínám si každým dnem více uvědomovat, že opravdu není v životě, kam spěchat. Do teď jsem neustále řešil jen školu, práci, peníze a vše lámal přes koleno. Skoro nikdo už se nezastaví, aby se zhluboka nadechl a prohlédl si tu krásu, kterou má všude kolem sebe a každý den mu protéká mezi prsty.
Tak jak mi nádor rostl několik let, nemohu po něm chtít, aby odešel během pár měsíců. Musím dát léčbě prostor a nesoustředit se čistě jen na samotné uzdravení.
Pokračování textu 8. den – dočkávám se uznání, děkuji táto
7. den
Nemoc mě asi zkouší. Cítím se každým dnem slabší a slabší. Modlím se, ať má cesta není úplně zbytečná. Sny mě přece dovedly až sem a nikdy jsem neměl tolik deja-vu na jednom místě. Přemýšlím, zda-li je vhodné být ve spojení s rodinou, abych je zbytečně nestresoval, když nemám nic pozitivního, co bych jim napsal.
Po snídani v sobě stále cítím včerejší kambo. Žaludek mám jako v ohni, celý se třepu. Dnes další kambo nepřichází v úvahu, i když poruším „režim“ je mi to celkem jedno.
Ulehám do hanuky a čtu si knihu „Musela jsem zemřít“, ale po pár minutách mi tělo jasně naznačuje, že mám jít odpočívat.
Probouzím se až odpoledne, kdy mě hlad doslova vyhání do deště.
Pokračování textu 7. den
6. den
Spal jsem sotva 2 hodiny kvůli nekonečnému dešti. Teď opravdu lituji toho, že jsem si nevzal špunty do uší.
Krk mě bolí takovým stylem, že už mi dochází nápady v jaké pozici sedět/ležet. Naneštěstí po chvilce trápení přichází Zain s vodou a začíná klasický pitný maraton. Zapaluji tokai (asi jediná věc, která odhání moskyty).
Sedám na záchod, beru mobil do ruky a sjíždím klasicky facebook, jako každý normální vrstevník mého věku. Píšu své lásce, aby mi dodala trochu motivace, protože jsem na pokraji všech sil. Díky bohu za časový posun. Odpovědi se dočkám do pár minut a pití může začít. Děkuji lásko.
Pokračování textu 6. den