22. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Spánek je nedostatkové zboží. Už dopršelo a je krásný den. Utíkám do Komodoru a jde se papat. Máme omeletu s cibulí, paprikou a květákem bez soli. Po dopapání si jen tak koukám po okolí a najednou se cosi mihne ve vodě. Upřeně se koukám a ono to vypadá jak tlustý had. Nakonec, když připlaval blíže, to byl prý jen vodní ještěr. Vypadal fakt vtipně. Požíral listy na povrchu a místo plavání spíš vypadal jako by se topil.
Musím si obléci vestu, i když plavat umím a jde se vesele rybařit a ještě k tomu v Amazonii! Cha.

No tak nic, akorát jsem si oblékl vestu a přijela Věra s Cocem. Smutně sundávám vestu a jdu zpět do Komodoru, kde je hlavní porada, co a jak. Vážně zvažuju, že odjedu 27.června společně s Barbarou, protože 4 dny, co bych tu byl sám, jim značně komplikuje život. Dáváme společný oběd a domlouvám se se Zakim a Zeinem, jestli si ty kanoe nedají se mnou ještě jednou, protože šli první a než se Barbara s rodinou rozhoupali, přijela Věra s Cocem a po obědě se jim už nechtělo. Zaki se Zeinem jen řekli: „Iam in dude, let´s do it.“ Hurá, konečně jedem rybařit. Nervozitou se mi chce kakat. Do lodě nám teče a je pěkně vratká. Beru prut do ruky s nadšením, že chytnu alespoň Anakondu.

No a tak jsme za hodinu kromě jedné malé ryby chytili leda tak hovno. 😀 Ale důležitý je, že to byla švanda a kdo může říct, že poprvé rybařil na Amazonce.

Večer máme s Barbrou sezení. Zaměřujeme se na mé bolesti a strachy v těle. Asi po hodině se mi podařilo zbavit se bolesti a prosvětlit mé srdce světlem.

Už se stmívá a musíme to ukončit. Bylo to příjemné sezení. Snažil jsem se vše zpracovat a porozumět tomu. Utíkám do Komodoru. „Dos puevas porfavor“ Usedám a papám 2 vajíčka na tvrdo. Povídám si do večera se Zakim. Poté odchází na ayohasku a já rovnou do postele.

Dobrou noc

21. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Na to, že jsem spal jen chvíli, se cítím odpočatě. Jelikož prší, tak asi žádný výlet nehrozí. Barborka prý umí pracovat s vědomím, tak uvidíme, co zajímavého se od ní naučím.

Dělám si svoji oblíbenou limonádu z Maracuji a lehám do Hanuky. Dočítám pár stránek Musela jsem zemřít. Asi po hodince přichází Barbra a jde se mnou dělat dlouhý rozhovor od samého počátku mého života.

Je to zvláštní, ale během toho, jak vše zpětně vyprávím, mi přijde mé chování úplně scestné a nevím, jak jsem tak mohl žít. Neustále podceňovaný, bez lásky a jen já sám byl na sebe pořád tak tvrdý, abych snad i někdy od otce uslyšel, že jsem dobrej.

Přerušuje nás oběd a tak máme internacionální hodování. Podává se luxusní kuře s mrkví a další zeleninou. K rozhovoru se již však nedostáváme, protože malá vzpouzí a tak odchází do tomba.

Já tedy poznávám Dana. Jeho příběh je taky síla, i když si za vše mohl víceméně sám. Je obdivuhodné, že přeťal ve svém životě vše, co ho tížilo, na což rozhodně nemá každý. Přerušit 15ti letý vztah, dát výpověď a přestěhovat se pryč a všeho zanechat. Byla to zajímavá konverzace, nicméně musel odejít za Barbrou a malou.

Já se vesele usadil mezi Zaru a Zakiho a pokračoval v povídání s nimi. Bavili jsme se o svatbě a všem možném a popíjeli Maracuja drink. Ze Zari vypadlo, že ji zde Zein požádal o ruku v Maloce a navlíkl ji na prst dřevěný prstýnek. Už je skoro 20:00 a tak se vydáváme vstříc spánku. Já si samozřejmě ještě do 22:00 čtu a poté ulehám.

Sladké sny má lásko.

 

Toto je Kuripe

Je to oboustranná fajfka. Naplní se tabákem a bylinkami a druhý konec se strčí do nosu. Druhý člen z dalšího konce do ní jemně foukne. Dělají se obě nosní dírky. Štípe to jak blázen. Účel to však splní. Má to za úkol vyčistit mysl, pokud nás něco trápí. Ještě, aby tě něco štvalo, když to tak štípe. 😀

20. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Konečně jsem spal! Ne sice dlouho, ale jsem odpočatý. Nádherný to pocit. Zdál se mi i sen, že jsem si koupil žlutý longboard, který měl železná kolečka. 😀 A jezdili jsme s Buďou a Peťou na Moraváku, který vypadal jako ulice v San Francisku. Po prvním dupnutí jsem se držel a jezdil jako profík! Jen jsem si sjel svoje železný kolečka a nikdo neměl náhradní a v tom jsem se probudil.

Ach jo, zase moc čtu a málo se soustředím na věci kolem. Stihl jsem si sotva vyčistit zuby a už na mě čekají. Musíme na další pichy pich. V cuku letu si alespoň škubám banán a utíkám za nimi.

Auvajs. Tahle pěkně bolela! Trefil se snad do nervu? Nevím. Platím 5 soles a pápá za 4 dny. Procházíme se po městě a zajdeme do Nanu caffee, kde Zaki objednává a doslova žere luxusně vypadající dezerty. Já si smutně objednal fresh a celou dobu slintám.

Chvíli se procházíme až se trhneme a já se Zarou ztratíme. Najdeme se snad po 20 min. Je vtipný, že jí je přes 30, ale je pořád malá, hysterická holčička. Všichni už máme hlad. Zkoušíme nový podnik, čehož při pohledu na menu ihned lituji.

Byla to pizzerie Antika. Prostředí super, ale jídlo pro člověka na dietě žádný. Objednávám Cesar salát a po 30 minutách hladovění mi donesou jen pár lístků obyč salátu. Koukám, jestli si dělají prdel nebo ne. Všichni už dojedli a já jediný, co nic nejedl ani nezačal. No nic. Natlačím do sebe alespoň těch pár lístků a musíme pro Barbaru.

Všichni si stěžují, jak se nemůžou ani hýbat, tím jak jsou přecpaní a já opouštím restauraci s protestujícím žaludkem. Máváme na 3 motokáry a jedeme směr Happy day.

Na první pohled vypadají mile, ale těch zavazadel! Alespoň bude mít džugle, co papat. HAHA. Dojíždíme do přístaviště, kde nás čeká Nestor. Nic nenamítá na naše hodinové zpoždění. Zajímalo by mě, jestli jsem se poprvé tvářil stejně jako oni. Uchváceně a vstříc dobrodružství. Manžel se jmenuje Dan. Očividně i on nemá strojek. 😀 Mají také holčičku, která mi svými zamračenými pohledy, dává jasně najevo, co si o mě myslí.

Španělsky prosím Gloriu o jídlo. Dostanu vajíčko s rýží. Vyluxuju trochu rýže s vejcem a buenas noches. Chvíli si v posteli čtu, děkuji za další den a snažím se najít polohu a v ní usnout. Avšak marně. Vypadá to na další probdělou noc.

Sladké sny, alespoň tobě má vílo.

 

Poznámka:
Buďa a Peťa – kamarádi z gymplu Labská
Moravák – Moravské náměstí v Brně

Sbohem HRDINO jménem Peťko ♥

Ahoj,
mnohým z Vás, kteří si dali odběr a otevřeli právě teď svůj mail, kde našli upozornění na nový článek, asi teď povyskočilo srdíčko: ,,Peťko píše!“
Ale bohužel Vás zklamu, píše „jen“ Síma poslední článek na rozloučenou za našeho milovaného Peťka, za toho nejstatečnějšího Muže na světě.
26. 9. 2017
Sedíme všichni u Tvé postele a plní naděje čekáme na Tvé probuzení.
Připomínáme Ti, že tu máš ještě práci, Ty sám jsi to tu noc předtím říkal, že doufáš, že pro své „lidičky“ tento svůj životní příběh dopíšeš.
Peťkova maminka říká: ,,Noo Simi, jinak to totiž zůstane na nás.“

On totiž Peťa psal každý den svou rukou deník. Žádný počítač, žádná klávesnice, jen papír a propiska.
Pokračování textu Sbohem HRDINO jménem Peťko ♥

19. den

Prostonal jsem asi do 8:00. Křeče a neuvěřitelná bolest břicha způsobuje, že si sedám bez kontroly na studenou mísu. Slyším menší šustění a vzhlížím nad sebe a vidím krásnou rodinku jedovatých pavouků. Měl jsem strach být takhle přikurtovaný k záchodu s průjmem a pavouky nad hlavou. Naštěstí to, co viselo s pavoukem už byly jen prázdné schránky, takže byl pavouk „jen“ jeden, který se pomalu spouštěl ke mně. Pomalým krokem vycházím ze záchodu, tasím mobil a fotím pavouka Gaudemu. V klidu a ladným krokem vcházím do komodoru a ptám se Gaudeho “ es esta araňa venenoso“? Gaude španělsky spustil raketovým tempem, jako bych byl místní. Samozřejmě jsem mu rozuměl kulový, ale poslal se  mnou Nestora, který prochází mé tambo včetně střechy. Jediné, co nachází je 5 dalších mrtvých schránek. Odcházím zpět do komodoru. Sotva si sedám, nějaký sebevražedný pták to napálí kousek od mé hlavy do sítě proti moskytům a láme si vaz. Další den, který nám hezky začíná. Místní pes Bianco s ptáčkem udělal rychlý proces a snad až do oběda se oblizoval.
Pokračování textu 19. den

18. den – Špetka naděje ?

Budím se fresh do krásného slunečného dne.

Snažím se vychrchlat vše, co mám v plících. Vypadá to na zápal plic. Jenže sežeňte si doktora v džungli na vyšetření krve a předepsání atb. Nikdo mi v centrum nevěří, skvělý! Alespoň krk mi o něco splasknul na pravé straně. Mám ze séra velikou radost! Mohu polykat a lépe slyším na pravý ucho. Ze začátku mi píchají silnější kombinaci A + H, která mi má pomoci hned. Po 16-ti dnech tzn 4 aplikacích A + H budu brát pouze A, které je o něco slabší. Pokračování textu 18. den – Špetka naděje ?

17. den

Další den, další překvapení. Usínal jsem v domnění, že mě nic brzo neprobudí. Ve 4 ráno začíná kokrhat zasraný kohout. Po chvilce se přidává i jeden ze sousedství. Přestávají až kolem šesté ráno. PARÁDA. Sápám se po telefonu a až do snídaně si čtu. 9% baterie mě nutí se odvalit k šuplíku pro nabíječku. S nadšením ji vkládám do zásuvky. Přišel záblesk a smrad spálené elektroniky. Beru svoji záložní nabíječku. Zkouším jinou zásuvku a zase přichází záblesk a smrad spálených drátů. Skvělé nám to ráno začíná! Usedám na záchod s nekončícím průjmem, ale doslova si užívám záchodu bez mravenců, termitů, tarantul a jiné havěti. Dávám si sprchu a kroutím hlavou nad 2 kohoutky.
Pokračování textu 17. den

16. den

Probouzím se do horkého dne v sedu s naprosto napuchlým krkem, ale s úsměvem na tváří, že žiju. Do vstávání mě povzbuzuje chechtání opic. Neochotně vcházím do sprchového koutu. Přeji si, ať se spustí teplá, tak moc si to přeji. Brrr, ale čert to vem. Zázraky se nedějí každý den. Mezitím, co si čistím zuby, si připravuji batoh na výlet. Jedeme do města za panem doktorem Inchaustegim.
Pokračování textu 16. den

15. den

Probouzí mě štípání mravenců. Mám v posteli očividně nějakou mravenčí party. Moc se jim nelíbí, že jim kazím akci, kterou plánovali s ostatními mravenci minulou noc. Jsem po ránu celkem nevrlý, protože mě slušně pokousali. Ještě jsem já blbec zapomněl knihu na podlaze a nějací červi mi ji prožrali skrz na skrz. Snad párty do večera skončí a já budu mít na čem spát.
Popřeji Símě krásný den a pomalým krokem vycházím jako upír na slunce. Objímám první strom, který mi padne do oka. Pevně věřím, že ten krk konečně splaskne a přestane bolet. Zastavím se, zavírám oči a děkuji vesmíru a mým strážným andělům. Ke každému promlouvám zvlášť a připadám si jako blázen. Člověk se ale neskutečně osvobodí, pokud se chová jako malé dítě. V očích dítěte je možné naprosto vše. Děkuji i všem lidem, kteří mi posílají pravou a upřímnou lásku. Ještě jednou vám všem děkuji. Otevírám oči, ujdu pár kroků a poprvé v životě vidím ve volné přírodě kolibříka.
Pokračování textu 15. den

14. den

Probouzím se večer zimou. Je neuvěřitelný slejvák. Poprvé si navlékám ponožky, tlumiče vášní a mikinu.
Ráno už naštěstí hezky svítí a já děkuji za krásný sluneční den. Krk je na tom špatně, snažím se být nad vodou, ale je to velice náročné. Bolí už i polykání a zaléhají mi i uši. Uzliny mi natékají i vevnitř a tlačí mi na zuby. Přikládám si ruce na krk a představuji si, jak pouštím do krku světlo a špatné buňky vysávám z těla ven. Nakažené buňky mi lítají do rukou a já je pak jednoduše omyju v umyvadle.
Koukám na hodiny a je 9:01! Dávno jsem v sobě měl mít 3 litry vody a sedět v maloce. Pouštím si energetickou hudbu. Usedám na záchod a popíjím ze džbánu vodu do rytmu beatů. Nikam nespěchám, vše je jak má být.
Pokračování textu 14. den