22. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Spánek je nedostatkové zboží. Už dopršelo a je krásný den. Utíkám do Komodoru a jde se papat. Máme omeletu s cibulí, paprikou a květákem bez soli. Po dopapání si jen tak koukám po okolí a najednou se cosi mihne ve vodě. Upřeně se koukám a ono to vypadá jak tlustý had. Nakonec, když připlaval blíže, to byl prý jen vodní ještěr. Vypadal fakt vtipně. Požíral listy na povrchu a místo plavání spíš vypadal jako by se topil.
Musím si obléci vestu, i když plavat umím a jde se vesele rybařit a ještě k tomu v Amazonii! Cha.

No tak nic, akorát jsem si oblékl vestu a přijela Věra s Cocem. Smutně sundávám vestu a jdu zpět do Komodoru, kde je hlavní porada, co a jak. Vážně zvažuju, že odjedu 27.června společně s Barbarou, protože 4 dny, co bych tu byl sám, jim značně komplikuje život. Dáváme společný oběd a domlouvám se se Zakim a Zeinem, jestli si ty kanoe nedají se mnou ještě jednou, protože šli první a než se Barbara s rodinou rozhoupali, přijela Věra s Cocem a po obědě se jim už nechtělo. Zaki se Zeinem jen řekli: „Iam in dude, let´s do it.“ Hurá, konečně jedem rybařit. Nervozitou se mi chce kakat. Do lodě nám teče a je pěkně vratká. Beru prut do ruky s nadšením, že chytnu alespoň Anakondu.

No a tak jsme za hodinu kromě jedné malé ryby chytili leda tak hovno. 😀 Ale důležitý je, že to byla švanda a kdo může říct, že poprvé rybařil na Amazonce.

Večer máme s Barbrou sezení. Zaměřujeme se na mé bolesti a strachy v těle. Asi po hodině se mi podařilo zbavit se bolesti a prosvětlit mé srdce světlem.

Už se stmívá a musíme to ukončit. Bylo to příjemné sezení. Snažil jsem se vše zpracovat a porozumět tomu. Utíkám do Komodoru. „Dos puevas porfavor“ Usedám a papám 2 vajíčka na tvrdo. Povídám si do večera se Zakim. Poté odchází na ayohasku a já rovnou do postele.

Dobrou noc

21. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Na to, že jsem spal jen chvíli, se cítím odpočatě. Jelikož prší, tak asi žádný výlet nehrozí. Barborka prý umí pracovat s vědomím, tak uvidíme, co zajímavého se od ní naučím.

Dělám si svoji oblíbenou limonádu z Maracuji a lehám do Hanuky. Dočítám pár stránek Musela jsem zemřít. Asi po hodince přichází Barbra a jde se mnou dělat dlouhý rozhovor od samého počátku mého života.

Je to zvláštní, ale během toho, jak vše zpětně vyprávím, mi přijde mé chování úplně scestné a nevím, jak jsem tak mohl žít. Neustále podceňovaný, bez lásky a jen já sám byl na sebe pořád tak tvrdý, abych snad i někdy od otce uslyšel, že jsem dobrej.

Přerušuje nás oběd a tak máme internacionální hodování. Podává se luxusní kuře s mrkví a další zeleninou. K rozhovoru se již však nedostáváme, protože malá vzpouzí a tak odchází do tomba.

Já tedy poznávám Dana. Jeho příběh je taky síla, i když si za vše mohl víceméně sám. Je obdivuhodné, že přeťal ve svém životě vše, co ho tížilo, na což rozhodně nemá každý. Přerušit 15ti letý vztah, dát výpověď a přestěhovat se pryč a všeho zanechat. Byla to zajímavá konverzace, nicméně musel odejít za Barbrou a malou.

Já se vesele usadil mezi Zaru a Zakiho a pokračoval v povídání s nimi. Bavili jsme se o svatbě a všem možném a popíjeli Maracuja drink. Ze Zari vypadlo, že ji zde Zein požádal o ruku v Maloce a navlíkl ji na prst dřevěný prstýnek. Už je skoro 20:00 a tak se vydáváme vstříc spánku. Já si samozřejmě ještě do 22:00 čtu a poté ulehám.

Sladké sny má lásko.

 

Toto je Kuripe

Je to oboustranná fajfka. Naplní se tabákem a bylinkami a druhý konec se strčí do nosu. Druhý člen z dalšího konce do ní jemně foukne. Dělají se obě nosní dírky. Štípe to jak blázen. Účel to však splní. Má to za úkol vyčistit mysl, pokud nás něco trápí. Ještě, aby tě něco štvalo, když to tak štípe. 😀

20. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Konečně jsem spal! Ne sice dlouho, ale jsem odpočatý. Nádherný to pocit. Zdál se mi i sen, že jsem si koupil žlutý longboard, který měl železná kolečka. 😀 A jezdili jsme s Buďou a Peťou na Moraváku, který vypadal jako ulice v San Francisku. Po prvním dupnutí jsem se držel a jezdil jako profík! Jen jsem si sjel svoje železný kolečka a nikdo neměl náhradní a v tom jsem se probudil.

Ach jo, zase moc čtu a málo se soustředím na věci kolem. Stihl jsem si sotva vyčistit zuby a už na mě čekají. Musíme na další pichy pich. V cuku letu si alespoň škubám banán a utíkám za nimi.

Auvajs. Tahle pěkně bolela! Trefil se snad do nervu? Nevím. Platím 5 soles a pápá za 4 dny. Procházíme se po městě a zajdeme do Nanu caffee, kde Zaki objednává a doslova žere luxusně vypadající dezerty. Já si smutně objednal fresh a celou dobu slintám.

Chvíli se procházíme až se trhneme a já se Zarou ztratíme. Najdeme se snad po 20 min. Je vtipný, že jí je přes 30, ale je pořád malá, hysterická holčička. Všichni už máme hlad. Zkoušíme nový podnik, čehož při pohledu na menu ihned lituji.

Byla to pizzerie Antika. Prostředí super, ale jídlo pro člověka na dietě žádný. Objednávám Cesar salát a po 30 minutách hladovění mi donesou jen pár lístků obyč salátu. Koukám, jestli si dělají prdel nebo ne. Všichni už dojedli a já jediný, co nic nejedl ani nezačal. No nic. Natlačím do sebe alespoň těch pár lístků a musíme pro Barbaru.

Všichni si stěžují, jak se nemůžou ani hýbat, tím jak jsou přecpaní a já opouštím restauraci s protestujícím žaludkem. Máváme na 3 motokáry a jedeme směr Happy day.

Na první pohled vypadají mile, ale těch zavazadel! Alespoň bude mít džugle, co papat. HAHA. Dojíždíme do přístaviště, kde nás čeká Nestor. Nic nenamítá na naše hodinové zpoždění. Zajímalo by mě, jestli jsem se poprvé tvářil stejně jako oni. Uchváceně a vstříc dobrodružství. Manžel se jmenuje Dan. Očividně i on nemá strojek. 😀 Mají také holčičku, která mi svými zamračenými pohledy, dává jasně najevo, co si o mě myslí.

Španělsky prosím Gloriu o jídlo. Dostanu vajíčko s rýží. Vyluxuju trochu rýže s vejcem a buenas noches. Chvíli si v posteli čtu, děkuji za další den a snažím se najít polohu a v ní usnout. Avšak marně. Vypadá to na další probdělou noc.

Sladké sny, alespoň tobě má vílo.

 

Poznámka:
Buďa a Peťa – kamarádi z gymplu Labská
Moravák – Moravské náměstí v Brně