41. – 48. den – závěr (the end) – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Dny jsem spojil, jelikož jsem dělal pořád to samé dokola jen s drobnými změnami. Nebyl jsem po těch dalších lécích schopný ničeho. Popíjel jsem fýzák. Většinu času jsem jen spal a když přišlo jídlo, s odporem jsem se ho snažil jíst, i když jsem ho z 90% vyzvracel. Díky průjmům jsem neměl sílu a opravdu jen chodil na záchod a popíjel pomalu odporné fýzáky a věřil, že to takové nebude napořád. Těším se neskutečně domů a když už vím i termín, žene mě to kupředu. Často se mi zdává, že tě u McDonaldu jen tak objímám a koukám na tebe. Nic víc, nic míň.

Jezdíme na injekce a Inchaustegui do mě neustále za něco pindá a vymýšlí si. Mamka s Karin chtějí lékařské zprávy, ale doktor mi hned říká, že to možné sice je, ale teď se mu to nehodí. Ze všech těch injekcí mám napuchlej zadek, ale i tak mě chce vidět pokaždé nahého.

Fýzáky jsou dopité, ale necítím se lépe. Pořád mi dělá problém sebemenší pohyb do vzdálenosti 200m. Jednoho dne se hecnu a jdu všem nakoupit dobrůtky. Tátovi ke dni otců rum a Erikovi Pisco, což je peruánský tradiční nápoj. Coco přichází a kupuje mi Electrolight, to je to pití, které hraje všema barvama a považuje to za správné.

Nic nekomentuju, snažím se po každém pohybu pořádně vyspat. Když to nejde, tak jen ležím a vychutnávám si, že mě nikdo neotravuje. Poslední dny mi vaří Barbara, jelikož se Cocovi o vyplácení 30 Soles/den přestávala zamlouvat. Tak se učím, ptám se a sleduji, ať doma nezačínám úplně od píky. Píšu si recepty, čtu knihy, když se dá a sbírám informace o mé dietě. Žaludek se každým dnem více a více roztahuje, až sním celý talíř gluten free těstovin s lečem. Je mi sice zle, ale mám radost. S jídlem ustupuje i průjem a celkově se cítím silnější, i když sílu jako takovou nemám. Dělám pomalé krůčky dopředu a při tom myslím hlavně na tebe a na vidinu domova.

7 komentářů u „41. – 48. den – závěr (the end) – přepis“

  1. Dočetla jsem do konce. Je to pro mě těžké, moje dcera se léčí už rok a půl s HL. Byl to bojovník a mladý kluk, škoda ho. Přeji rodině mnoho sil.

  2. Petko, keby som mohol, darujem Ti svoj zivot a ja odidem do vecnosti. Dovody tu nechcem rozpisovat, ale Ty by si si zit naozaj zasluzil. Bol si skutocne jeden statocny chlap! Cest Tvojej pamiatke!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *