40. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Budím se až s personálem, který mi nosí snídaně doslova do postele. Dostanu do sebe ovoce a to jen přes velké bolesti. Snažím se pojíst meloun a jen mrtvolně ležím a dávám přes WhatsApp příkazy, co má kdo dělat. Mezitím chodím zvracet a dostávám se z nejhorší situace.

Pár kousků mě zasytí na celý den. Jím na sílu už hezkých 6 dnů. Aspoň, že je tu wifi a můžu být chvíli v kontaktu se světem.

Koukám na filmy a nebo spím. Celý den je velký kolotoč. Snad bude brzy dobře. Coco to ještě zkouší s injekcemi, ale stačil mu můj výraz. Na to z jak je super bohaté rodiny, je to neskutečný kolenovrt. Pro každé Sole by si nechal vrtat koleno.

Přijde mi, že jim na mém zdraví vůbec nezáleží, jelikož ho zajímají jen peníze a co jak stojí/nestojí. Musíme někam do města. Coco nás veze autem a řídí, jak frajírek. Ve městě, kde neplatí žádné předpisy zbytečně riskuje, jezdí rychle a mezitím se baví s Barbarou tak, že se na ni na dlouhé sekundy otáčí. Mezitím, co před námi všemožně kličkují motorky a motokáry. Radši se pásám a akorát na čas. Asi po 30s jsme to čelně napálili do jedné z motokár. Vtipné bylo, že ani jeden z účastníků nic neřešil. Jen mávnul rukou na vyjádření, co sakra dělá a tím to haslo.

V lékárně jsem dostal fýzáky na chlemtání, nějaké léky a gel, což byla umělá výživa a jakýsi prášek na zalití. Vše narvané cukrem, tak si nejsem jist, jestli se vůbec hraje na nějakou dietu.

Konečně jsme na hotelu a já jdu rovnou spát.

Dobrou noc lásko

7 komentářů u „40. den – přepis“

  1. Peťův příběh je silný a hrozně smutný. Pořád si říkám, co by bylo, kdyby zkusil tu biologickou léčbu… Peru byl bohužel omyl, akorát ho to vyčerpalo, oslabilo a naopak mu to velmi ublížilo. I psychicky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *