39. den – fuck up – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

2. probdělá noc po sobě. Nemám sílu ani si zakřičet o pomoc. Jen ležím a doufám, že někdo přijde. Pořád kašlu a cítím se fyzicky naprosto na dně. Máme jet na injekci. Asi za 15min mám být sbalený v Komodoru. Čekám asi 30min než přijde Nestor a doslova mě i s věcmi odnese v náručí až do lodě.

Vánek na lodi mi dělá dobře, ale pořád se cítím na dně. Pod zadkem vestu a na nohou batoh jako polštář. V přístavišti na nás naštěstí čeká Coco. Z posledních sil a s dopomocí sedám do auta. Pouštím klimu na max a všechny výstupy si namířím na hlavu. Mám neustálé návaly zvracení.

Když mě doktor viděl, naznal, že je čas jet domů za rodinou. Už po psychické a zdravotní stránce. Bakterie, klima a prostředí na mě nemají zrovna dobrý vliv. Píše mi 3 zasraný antibiotika a ještě k tomu v injekcích. Pak mě zase svléká, což už protestuju, že proč mě chce kurva ten úchyl pořád svlíkat, když mám nádor na krku. Řekne, že jsem se vyjedl, protože to jde vidět na svalech na zadku. V duchu si říkám, že jsou to pouhé kecy, když jsem nic pomalu nejedl. Dostávám kombinaci A+H a H séra. Čekal jsem, že ta třetí bylo to ATB. Omyl, to mě teprve čeká, ale nepíchají to v ordinaci, ale v lékárně?! Nepřestávám žasnout. Od doktora jedem do lékárny a s pomocí dopadám k pultu a držím se ho zuby nehty. Mám krůček od zvracení a totálního zhroucení. Po chvilce na mě pokladní ukazuje prstem a ukazuje mi na kumbál, kde mi to střelí v ne úplně sterilních podmínkách. Vytahuje jehlu jako na biopsii. Tady končí veškerá sranda. Polknu kuráž a ulehám na pidi lehátko. Cosi zamumle a poté cítím extrémní bolest až mám před očima bílo a hlasitě vzdechnu. Ta kráva mi to zarazila celý a zastavila se až o pánevní kost. Neskutečná bolest střídá paralýzu nohy. Odpajdám a před lékárnou začínám zvracet. Je mi naprosto na hovno.

Zbytek dne jen bolestí naříkám na pokoji a zvracím vše, co do sebe dostanu. Za 10hod další injekce. Usínám, ani nevím jak. Další mi má bodnout Barbara, ale Coco potřetí koupil špatný jehly. Musíme znovu do lékárny. Ujdu nasranej asi 10m od pokoje. Padám k zemi a zvracím. Coco neví, co má dělat. Říkám mu, že už jim seru na ATB, dělají mi jenom hůř. Pomůže mi vstát, uzná, že mám asi pravdu a pomáhá mi do postele. Už nemůžu dál. Jsem úplně na dně.

Dobrou aspoň tobě lásko.

Poznámka: Peťa měl od malička panickou hrůzu z jehel. Svoji fobii si skoro vyléčil ve FN Brno, kde mu na IHOKu dávali několik injekcí denně. (Protože, kvůli fobii odmítl pevný port) Jakékoliv bodání do těla ho stále znervózňovalo.