41. – 48. den – závěr (the end) – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Dny jsem spojil, jelikož jsem dělal pořád to samé dokola jen s drobnými změnami. Nebyl jsem po těch dalších lécích schopný ničeho. Popíjel jsem fýzák. Většinu času jsem jen spal a když přišlo jídlo, s odporem jsem se ho snažil jíst, i když jsem ho z 90% vyzvracel. Díky průjmům jsem neměl sílu a opravdu jen chodil na záchod a popíjel pomalu odporné fýzáky a věřil, že to takové nebude napořád. Těším se neskutečně domů a když už vím i termín, žene mě to kupředu. Často se mi zdává, že tě u McDonaldu jen tak objímám a koukám na tebe. Nic víc, nic míň.

Jezdíme na injekce a Inchaustegui do mě neustále za něco pindá a vymýšlí si. Mamka s Karin chtějí lékařské zprávy, ale doktor mi hned říká, že to možné sice je, ale teď se mu to nehodí. Ze všech těch injekcí mám napuchlej zadek, ale i tak mě chce vidět pokaždé nahého.

Fýzáky jsou dopité, ale necítím se lépe. Pořád mi dělá problém sebemenší pohyb do vzdálenosti 200m. Jednoho dne se hecnu a jdu všem nakoupit dobrůtky. Tátovi ke dni otců rum a Erikovi Pisco, což je peruánský tradiční nápoj. Coco přichází a kupuje mi Electrolight, to je to pití, které hraje všema barvama a považuje to za správné.

Nic nekomentuju, snažím se po každém pohybu pořádně vyspat. Když to nejde, tak jen ležím a vychutnávám si, že mě nikdo neotravuje. Poslední dny mi vaří Barbara, jelikož se Cocovi o vyplácení 30 Soles/den přestávala zamlouvat. Tak se učím, ptám se a sleduji, ať doma nezačínám úplně od píky. Píšu si recepty, čtu knihy, když se dá a sbírám informace o mé dietě. Žaludek se každým dnem více a více roztahuje, až sním celý talíř gluten free těstovin s lečem. Je mi sice zle, ale mám radost. S jídlem ustupuje i průjem a celkově se cítím silnější, i když sílu jako takovou nemám. Dělám pomalé krůčky dopředu a při tom myslím hlavně na tebe a na vidinu domova.