12. den – první vize

Dnes se mi spalo bez bolestí. Časté probouzení se během noci naštěstí nekonalo. Boule na krku mi sice roste, ale řekl jsem si, že si ji jednoduše všímat nebudu.
Zdál se mi dost zvláštní sen. Jel jsem s nějakou křováckou paní na malém voru po Amazonii. Ona z ničeho nic skočila do vody plné piraní a zmizela v krvavém kruhu ve vodě. ,,To je zase den“, říkám si a po chvilce koukání do krvavé skvrny a rozvířené vody se probouzím.

Mé tělo se neustále trápí průjmem, což už začíná být velký problém. Ztrácím každý den spoustu důležitých minerálů, které přes den těžko doplňuji.
Snažím se jíst, jak jen to jde, ale po pár lžičkách mi můj scvrklý žaludek dává jasně najevo, že je plný.
Pořád mám na stole snídani: 2 vařené vejce s avokádem, rajčaty a rýží. Jen myšlenka na zhltnutí dalšího sousta ve mně vyvolává dávící reflex.
Beru do rukou knihu „Továrna na sny“ a ulehám do hanuky s hlavou plnou přání.
Po asi 3. hodinách mě vytrhává ze snění Mariáno. Na můj nekončící průjem dostávám mléko ze stromu „Leičeivara Kaspi“ a vyschlé juky „farinji“.
Chutná to jako mléčná zkyslá krupičná kaše s takovým „exotickým“ koncem. Chuť mě „oslnila“ natolik, že to zajídám čerstvě utrženým banánem.
Při pokračování v mém snění mě neustále vyrušuje Zara.
Chce vědět, jak to máme s médii, školním systémem a náboženstvím. Vyprávím jí o tom brněnským týpkovi , který vyznává Pastafariánství. Princip náboženství je v tom, že všichni účastníci nosí na hlavě cedník a věří, že špagetové monstrum dalo za vznik světu a životu na něm. Během mého povídání jen kroutí hlavou a nechce tomu věřit. Ukazuji ji pár fotografií špagetového strůjce všeho živého 😀 .

Nevím proč, ale po shlédnutí fotky se mě do konce dne na nic neptá.
V komodoru probíhá velká diskuze na téma: ,,Jít spát před ayohuaskou?“.
Já usrkávám svůj mléčný „likér“ a bavím se nad tím, jak je to absurdní.
Řeším mnohem složitější a podstatnější otázky, jako třeba jestli nemám jít na záchod nebo se dál vesele houpat?
Večer si přeji, ať mám během ayohuasky nějaké vize. Přeji si náznak, obraz cokoliv. Potvrdilo by mi to, že jsem na správné cestě otevření se nitru.
( Když si to teď zpětně dopisuji, tak se vlastně stalo přesně to, co jsem si přál.)

Tato ayohuaska byla něco neuvěřitelného a taky nezapomenutelného. Byla velice silná, chutnala o něco lépe než ta předchozí, ale pořád chutnala po popelníku s grepovou šťávou.
Ayohuasku mám po vypití udržet minimálně 30 minut v sobě. Cítím jako by mým tělem prorůstala nádherná červená květina. Nápoj v sobě držím asi 20 min. Během zvracení vidím obraz Ježíše a zlaté mnoucí se ruce. Je mi neskutečně zle. Celý se třepu, mám neuvěřitelné stahy břicha, až ho po chvíli mám naprosto namožené. Padám na matraci a nechávám se ovívat chakapou (svázané palmové listy) a kouřem ze dřeva Palo Santo. Dřevo během hoření moc krásně voní. Doufám, že se můj stav co nejdříve zlepší, protože jsem celý rozbolavělý. Po konci ceremoniálu doslova odpajdávám do svého tamba.

Bohužel po druhé hodině ranní plním už 3 zelený kbelík. Cítím se na samotném pokraji sil a lépe mi po vyzvracení není. Do toho mám silné křeče. Beru tokai a dělám si na záchodě romantiku při svíčkách. Během sedění mám pocity méněcennosti a absolutního vyčerpání.
Po hodině ulehám a doufám, že bude přes zbytek noci klid.

Dobrou noc.

23 komentářů u „12. den – první vize“

  1. Petře, je mi tak úzko když čtu a sleduji tvůj boj o život… Měla jsem brášku, brášku, kterého jsem milovala a on si život vzal.. Víš, s chuťí bych mu teď nakopala zadek a řekla mu, čti, dívej se.. To je boj o život, za každý den, hodinu, minutu na tomhle světě… Kéž bych ti mohla poslat aspoň trochu energie a pocitu smíření, se s tvou duší, ráda bych to udělala. BOJUJ,Protože svým bojem Možná otevřeš oči nejedné zbloudilé duši… Celý život padám na dno a zase z něj vstávám, na klíční kosti musím nápis, že nikdy nebudu padlý anděl… Petře, ty máš křídla a jsi BOJOVNIK…

  2. Opakuje se to v každým komentáři,tady i na IG a nejde to prostě popsat jinak….máš můj hluboký obdiv a úctu….opravdu jsem se nesetkala nikdy s bytostí (označení člověk mi nějak nepřijde adekvatní) jako jsi ty….mám spoustu přání a i přes to,že tě osobně neznám,se jedno přání týká tebe a posunulo se na přední příčky mýho žebříčku….Ať to Péťa zvládne!!!!!!!!!!

  3. Držte se, protože toto rozhodnutí, které teď naplňujete by nedal jen tak někdo. Jste silný, pevně věřím a doufám, že tyto muka jsou k něčemu! Hodně moc sil přeji.

  4. Ahoj, musím říct, že Tě maximálně obdivuji! Tvoje vyprávění čtu jedním dechem a těším se na nové. Ale nejdůležitější věc ,kterou bych ti chtěla zdělit je, že jsi velkou inspiraci pro mého taťku, který bohužel onemocněl rakovinou. Nemá sice diagnózu tak vážnou jako Ty, ale je mnohem psychicky slabší než jsi ty. Dávám mu číst každý tvůj příběh. A mohu říct jedno. Přestal se vzdávat a začal bojovat.
    Patří Ti moje velké DÍKY!
    Ps. Pevně věřím, že to všechno překonáš. Držím ti palce!

  5. Inspirujes vela ludi.ja napriklad citam knihy,ktore tu spominas a ked ich docitam,tak ich darujem dalej.dostavam od teba a davam dalej.netreba cakat na chorobu,aby sme boli lepsi ludia a lepsie sa chapali.treba zacat hned

  6. Sleduji Tě teprve chvíli a nedá mi to a musím ti napsat, že jsi velký bojovník. Neuvěřitelně tě obdivuji, jsme skoro stejně staří a říkám si že to ani není možný..Tvoje odhodlání a stálé
    pozitivní pohled na tu „zakernou nemoc“, je dechberouci. Inspiruješ určitě mnoho lidí a já se každý den těším na tvůj článek. Nedávno se mi tragicky zabil kamarád a já se pořád nemůžu smířit stím,jak je život nespravedlivý,ve všech směrech.. Strašně moc ti držím palce a věřím že zvítězíš. Jen tak dál. ✊?

  7. Ahoj Péťo, sleduji tě víceméně od začátku. Obdivuji tvoji sílu ikdyž vím, že to není vůbec lehké. Můj táta měl raka plic… bohužel „boj“ prohrál. Mojí ségře bylo 24, bráchovi 21 a mně 6 let. Mamce tehdy řekl, že co měl udělat, udělal. Ale já mu to dodnes nevěřím. Nechal mě jako malou, 6ti letou holčičku co šla teprve do 1. třídy samotnou s mamkou, která byla tak zoufalá až si chtěla vzít svůj vlastní život. Díky bohu se to nestalo. Dnes, je mi 21 let a stále to bolí. Proto BOJUJ, BOJUJ JAK NEJLÍP UMÍŠ! Já ti neskutečně moc držím palce… JÁ TI VĚŘÍM, že to zvládneš. 🙂 P.S: Posílám ti Reiki ??

    1. Kristýno, nech tatínka v poklidu odpočívat, to své maximum máme každý někde jinde a on maximum nepochybně udělal. Nemůžeš srovnávat nesrovnatelné.

      Petrovi a dalším bojovníkům přeji hodně síly a smekám!

  8. Vytrpěl jste si už dost!
    Peru-díl 12.byl hodně krutý.
    V mých očích jste hrdina.
    Díky,že se prostřednictvím Vás dozvídáme to, co jsme dosud nevěděli.
    Srdečně zdravím Vás Petře a Vaši Simonku.

  9. Petře, i pro mě jsi neskutečný člověk..sleduji tě už od začátku, když přes fb proběhla zpráva že poletis do Peru a cely tvuj příběh o tve nemoci a léčbě..ten mě tedy totálně odrovnal..tvá zpověď byla mega otevřená chvílemi až mrazivá..nechápala jsem, jak si přitom všem co máš za sebou, ještě najdeš chuť a sílu předat svůj příběh dál…hltám každý tvůj další článek a neskutečně tě obdivuju..jsi opravdický hrdina!! A boříš všechny mýty a předsudky o téhle nemoci..jsi vzorem pro všechny nemocné..i ty zdravé, kteří řeší totální blbosti ve srovnání s tebou by se měli by se nad sebou zamyslet. Moc ti držím palce do dalšího spokojeného života!

  10. Vyliecis sa! Tvoja viera ta uzdravuje! A taktiez ta obrovska energia ludi ktori ti veria pretoze ty si veris! Prajem ti krasny dlhy zivot prezity v laske. Apropoo: velmi ti pomohlo aj zmierenie s otcom!
    Magdalena

  11. Ahoj Petře, přemýšlím, proč Ti do komentářů píšou pouze holky.. dost možná je s Tvojí misí spojena i jakási aura chlapa-bojovnika, jak si ho ženy představují :). Za nás chlapy bych Ti rád vzkázal, že žiješ jedinečný příběh. Málokdo z nás, koho by postihlo něco takhle zásadního, by s tím dokázal bojovat tak neskutečně statečně a hlavně s nadhledem. I když, mám pár přátel, které postihla podobně závažná nemoc, a i oni se s ní prali jak lvi a VYHRÁLI!!!!! Ukazuje to, že to má smysl. Prostě bojuješ dokud nadobro nepadneš.. I minimální šance je pořád šance a každý den, kdy máš možnost žít a něco změnit (nebo si třeba jen něco užít či uvědomit) je velké vítězství!!! Díky za silnou inspiraci a DRŽÍM PALCE!!!!!!

  12. Dobry den Petre, modlete se prosim k Panne Marii a k Duchu svatemu, zacnete znamenim krize. Pokud nevite jak, vyhledejte kneze, on Vam to vysvetli, jak se modlit, prijmete take od kneze svatost pomazani nemocnych, kvuli uzdraveni. Zkuste pozadat prostrednictvim nejake skupiny lidi, kteri se modli, aby se za Vas modlili za uzdraveni! Zazraky se deji! Pomodlim se za Vas, za Vase uzdraveni. Nechodi nekdo, nezna nekdo prosim modlitebni skupinu, ktera by se za Petra modlila?
    Dekuji Magda

  13. Petře, obdivuji tvojí odvahu jet do daleké džungle pokusit se o to, co naše zdravotnictví nezvládá nebo nechce zvládat. Někdo si možná řekne, že jsi blázen a šílenec, ale já vidím jen zoufalého člověka, který se chytá každého stébla a nechce to vzdávat. Mám také touto zákeřnou zhoubou nemocnou svojí ženu, která nyní po remisi již podruhé také zápasí o život. Přeji si ze srdce, aby jste se oba uzdravily a užily si dlouhý život. Tvůj příběh je moc hezky sepsaný, dokážu si představit i to jaké je to utrpení a beznaděj, tu bolest asi už ne. Naši lékaři to možná vzdaly, ty jak vidím ještě ne, fandím ti a držím pěsti. Máš ty správné lidičky kolem sebe, oni tě podrží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *