11. den – miluju svůj život

 

Celou noc klasicky prší. Práskají blesky všude kolem. Vzpomínám na své dětské chvíle s babičkou a dědou, kdy jsme byli v rozpacích, během bouřek na chatě, která neměla hromosvod stejně jako mé tambo.
Síma mi udělala takovou „brožurku“, ve které sepsala všechny možné informace z různých zdrojů, ohledně napojení na svou duši a jejímu porozumění.

Po pročtení brožury, se od rána učím pozice těla, zjišťuji, že jsem se celý život hrbil (pozice číslo 1). Dle brožurky to znamená, že má duše trpěla. Přitom jsem měl doposud opravdu krásný život plný smíchu, i když mě postihlo to, co mě postihlo. Miluji svůj život takový, jaký je a neměnil bych ho v žádném případě. Jen se teď naučit stát a chodit rovně, s hlavou vzhůru.
Zkouším si pozici číslo 2 (vzpřímená) a má to opravdu něco do sebe. Člověk se cítí jinak. Schválně si to zkuste. Shrbte se, zavřete oči a vnímejte, jak se cítíte. Poté udělejte to samé jen se narovnejte a vztyčte hlavu. Cítíte se líp co ?
Při cestě do komodoru už ani nejdou vidět dřeva, po kterých chodíváme. Všechno doslova plave, nebo je schováno pod bahnem.

Hladina jezírka lemuje příjezdovou cestu. Pokud bude pršet tak moc i zítra, nejspíš zůstaneme odříznutí.

Během vydatné snídaně si ještě zkouším nadřazenou pozici číslo 3 s nosánkem nahoru, ale krk mě moc daleko nepouští.
Dnešek je den, kdy se konečně cítím, jako bych byl na dovolené. Začíná se vyjasňovat a je krásně. Zapomínám na problémy doma a pojídám vše, co mi přijde pod ruku. Cítím se svým způsobem opravdu šťastný. Pročítám si World of Warcraft a otevírám se vnitřní fantazii.  Čtení kombinuji s překladem diety od pana doktora. NEMŮŽU SUSHI ! Ach, to je nadělení.
Při příchodu do mého tamba mi v hlavě běží jen jedna a ta samá otázka: ,,Který batoh přežije jungli?“.
Jsou totiž kompletně pokryté plísní a já popravdě nevím, co s tím. Dávám batohy na slunce a snad mi trošku oschnou.

Právě si všímám, že to nejsou jen batohy, ale všechny věci co tu mám!
Skvělé, tak tu asi budu chodit nahý. Utíkám za Zainem, s dotazem, co s tím mám dělat a jestli nezná nějaký fígl. Ten mi říká: „Vysuš to na slunci a pak to kartáčem oškrábej a přeper v ruce.“ Tak jdu zpátky do tamba a snažím se zachránit co nejvíce oblečení.

Do večera se vůbec nic, kromě jídla, neděje. Naprosto mi to vyhovuje.
Jsem moc rád, že je mi konečně trochu lépe. Nabírám sílu na příští kambo, které by mělo být v sobotu, pondělí a středu. Ayohuasca by měla být dle programu proložená někde mezi.

I za tak krátkou dobu mě jungle naučila spoustu věcí. Mnohem více si vážím maličkostí, které má každý člověk  z města za samozřejmost. Pokoře, jak k sobě, tak i k okolnímu světu.
Ani nevíte, co bych teď všechno udělal za 1 teplou sprchu.

Dobrou noc, nechám si o sprše leda tak zdát.

15 komentářů u „11. den – miluju svůj život“

  1. Petre,narazila jsem na Vas pribeh az tento patek a od te doby jsem precetla vse,co se da na netu najit. Kazdy den nekolikrat kontroluji tyto stranky,jestli jste pridal dalsi den… Mate velky talent na psani, vas styl je jedinecny, ctivy, vtipny. Rozhodne to vydejte knizne,bude o to zajem. Vam osobne drzim pesti, at tu mrchu porazite a posilam maly financni prispevek,ktery si jako matka na MD muzu v tuto chvili dovolit. Vas pribeh sirim dal. Mejte se pekne,hezke dny.

  2. Díky za poutavé čtení.
    Přeji,aby Vám bylo líp(mohl jste psát) a my se budeme těšit na další pokračování z Peru.
    Hodně síly!!!!

  3. Opět krásné počteníčko,každý den se dívám,co je nového aby mi něco neuniklo.Pokud je člověk zdravý,musí tam být krásně… Peťo, myslím na tebe každou chvilku,posílám energii !!! Už je líp ?

  4. Výhodou wc bez svetla je, ze si nevidel tie pavúky, ktore Ti obohacovali zivot v džangl (; .. noooo dalsi dalsi dalsi deeeeeeeeeeeeen piiiiis 🙂 … by the way, posielam milióny zdravých buniek a energie , aby Ti ten úsmev nikdy nezmizol 🙂

  5. Ahoj Peti jsi neskutečný bojovník,jde s Tebe tolik neuvěřitelné energie a síly pozitivní nálady,a to je moc dobře,potřebuješ se s tím vším co tě potkalo a potkává poprat máš vedle sebe hodnou přítelkyni a v neposlední řadě rodinu.Z celého srdce bych Ti přála aby jsi všechno zvládl a porazil a mohl se dále radovat ze života.?Jsi mladý a máš ještě vše krásné před sebou.Sleduju už nějakou dobu Tvůj boj a jak to vše zvládás jsi hodne silná osobnost a máš můj velký obdiv přeji Ti hodně síly,zdraví,lásky❤ a především aby jsi vše porazil a mohl žít a milovat vše co Ti život nabízí,dává a aby jsi byl šťastný???

  6. Petře, na Váš příběh jsem narazila náhodou, pracuji v registru dárců kostní dřeně v Praze
    – bohužel dárců moc není, pacientů přibývá 🙁
    škoda, že u Vás je nemoc silnější, nicméně –
    Silný příběh, silný chlap!!!!
    Doufám, že máte možnost využívat i nějaké paliativní péče (tlumení bolestí atd.???)
    jste borec nakonec!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *