17. den

Další den, další překvapení. Usínal jsem v domnění, že mě nic brzo neprobudí. Ve 4 ráno začíná kokrhat zasraný kohout. Po chvilce se přidává i jeden ze sousedství. Přestávají až kolem šesté ráno. PARÁDA. Sápám se po telefonu a až do snídaně si čtu. 9% baterie mě nutí se odvalit k šuplíku pro nabíječku. S nadšením ji vkládám do zásuvky. Přišel záblesk a smrad spálené elektroniky. Beru svoji záložní nabíječku. Zkouším jinou zásuvku a zase přichází záblesk a smrad spálených drátů. Skvělé nám to ráno začíná! Usedám na záchod s nekončícím průjmem, ale doslova si užívám záchodu bez mravenců, termitů, tarantul a jiné havěti. Dávám si sprchu a kroutím hlavou nad 2 kohoutky.

Došla mi i pitná voda. Beru peněženku, mobil a jdu najít elektro. Vždy, když jsem na neznámém místě se snažím zapamatovat okolí. Dnes si ale Peťa řekl NE. Přece do hotelu trefím, i když se nedomluvím, nepamatuji si název ulice a vůbec město neznám. Jdu tam, kam mě nohy vedou. Ulice míjí ulici a najednou jsem na náměstí. Jediné místo, které znám jelikož jsou tu restaurace Huasai a Nanu cafe. Elektro jsem však nenašel. Zatačím doprava, doleva a najednou Samsung store. Celý zajásám a pantomimem se snažím paní za pultem vysvětlit, co potřebuji. Celá prodejna má ze mě doslova prdel. Očividně se tu Activity moc nehrají. Po 5 minutách, co už jsem začal česky nadávat, že jsou naprosto zabedněný mě konečně někdo pochopil. Vypláznul jsem 40 soles a byl naprosto vyčerpaný svým heroickým výkonem. Vycházím z elektra ven a říkám si, kde to k čertu jsem? Naštěstí mám hlad a pocit, že jsem se ztratil mě vůbec netrápí. Nacházím asi jediný supermarket ve městě jménem Kohen. Při procházení regály zjišťuji, že vlastně nic nesmím. Docházím na konec, kde se ku mému překvapení nacházelo bistro s drogerií. Beru si vodu, 2 smutný hrušky a hodně pomačkané jablko. Bloudím městem dobrou hodinu, až se znovu nacházím na náměstí.

Vcházím do restaurace Huasai a říkám jako správný místní „una karta“ :D. Vybírám jídlo, které odpovídá mé dietě a přemýšlím, jak se dostat zpět do hotelu. Dojídám jídlo a chytám wifi. Píšu Zainovi, ať mi pošle adresu hotelu. Zadek mě po séru neskutečně bolí. Na jídle jsem si tím pádem téměř nepochutnal. Po hodině při které můj zadek málem skonal, se konečně dozvídám adresu. Peťko je zachráněn. S plným břichem platím a jsem vděčný za 21. Století a GPS. Za pár minut už jsem u hotelu a šinu si to rovnou do postele. Pouštím klimatizaci a vesele skáču do postele. Po asi 4 hodinách mě probouzí Zain, že už čekají před hotelem společně se Zakim. Sbalím si svých pár švestek a vycházím s nadšením před hotel. Pořad hledám ženskou, ale ruku mi podává chlap. Doteď jsem si myslel, že je Zaki žena :D. Zaki je bratranec Zahry. Sedáme do motokár a jedeme směr jungle.

Bohužel se musíme vrátit do hotelu, protože si tam zapomněli věci.  Čekám sám v motokáře obklopený řidiči, kteří se mě neustále ptají na otázky ve španělštině. Rozumím kulový a necítím se v obklopení dobře. „No espaňol amigo“ odpovídám. Konečně začínají lámanou angličtinou pokládat otázky typu, odkud jsem, proč tu jsem apod.. Popravdě mě zajímá, jak si vydělají na domácnost, protože jejich plat je žalostný.

V zápětí mi jeden z nich odpovídá na mou otázku. Vytáhl z kapes asi 30g trávy a nabízel mi pytlík. Ha a jsme doma! Ukazuji mu „kerku“ od kamba a hned dal pokoj. Místní kambo léčbu respektují.  Pochopil, že si dát jeho trávu nemůžu. Hurá, jen 20 minut jim trvalo vyjít 1. patro a zpět. Loudové nastupují do motokár a můžeme zpět do jungle. Na lodi dočítám příliv temnoty. V tambu dávám úplně vše do pytlů, které kradu všude možně po centru. Utahuji, zasukuji a jsem spokojený, že mi konečně nic nebude plesnivět. Skáču do sprchy, kde se se mnou sprchuje tarantule, která loví dvě ještěrky. Opatrně se osprchuji, usuším se a vyčerpaný padám do postele. Po chvilce už mi padají oči. Stíhám ještě krátkou motlitbu, ať sérum funguje a usínám.

Dobrou noc

17 komentářů u „17. den“

  1. Ty, jo, to byl tedy den… No a na závěr tarantule a ještěrky, brr, ty bych tedy nedala. Bezva čtení a držím palce, Petře.

  2. Petře, moc hezky jsi to napsal … člověk nemá vůbec ponětí, jak to funguje v těchto … pro nás … exotických zemích … a navíc, když člověk potřebuje někoho, kdo mu může pomoci s jeho nemocí ….:-)
    Přeji Ti pěkný a optimistický den …ať Tě nic nebolí a posílám Ti víru, lásku, energii k uzdravení …♥

  3. Vse ctu jak na fb tak na instagramu, usel jste kus cesty, zazil plno bolesti, ???preji vam at to dokážete…..

  4. Ahoj Peto,
    ani nevis, jak se mi ulevilo, ze zase píšeš ?
    Ja mela R prsa a ted mam metky vsude v uzlinach. Uz druhe chemo moc nepomaha, tak asi pujdu ve tvych šlépějích.
    krasny den a hodne štésti

    Alexandra – Brne
    ps: snad nekdy na Žluťaku ?

  5. Péťo,máme takovou radost,že jsi napsal další pokračování Tvého příběhu,ale hlavně-jak jsem se dočetla na instagramu a fa-že se cítíš lépe-to je úžasná zpráva!!!Každý den na Tebe myslíme a stále si přejeme ať vše,co působí ve tvém těle bolest vymizí a ať už proudí do Tvého těla jenom silná,kvalitní a pozitívní energie!

  6. Peto,Ty si úplný kráľ,držím Ti palce tak ako nikdy nikomu✊️ Pri opise toho,čo prežívaš,sa vždy cítim,ako by som pri tom bola aj ja,prajem Ti ,aby si sa toho konečne zbavil a zažíval už len pekne chvíle

  7. Peťo, stále a pořád držím palce, sleduji tě na instagramu a jen se modlim ať vše dobře dopadne. Hrdino! ? posílám energii a sílu.? ✊

  8. Peťo, přiji VÁM BRZKÉ uzdravení at se daří a vykročte PRAVOU ? ?In life ?Your smile lights up my day as if it ?was the most beautiful dream??♥ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒஐღ♥♥ ? ? V životě ?Váš úsměv svítí můj den, jako by to byl nejkrásnější dream?? ♥ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ஐ ღ ♥♥

Napsat komentář: HANA Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *