22. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Spánek je nedostatkové zboží. Už dopršelo a je krásný den. Utíkám do Komodoru a jde se papat. Máme omeletu s cibulí, paprikou a květákem bez soli. Po dopapání si jen tak koukám po okolí a najednou se cosi mihne ve vodě. Upřeně se koukám a ono to vypadá jak tlustý had. Nakonec, když připlaval blíže, to byl prý jen vodní ještěr. Vypadal fakt vtipně. Požíral listy na povrchu a místo plavání spíš vypadal jako by se topil.
Musím si obléci vestu, i když plavat umím a jde se vesele rybařit a ještě k tomu v Amazonii! Cha.

No tak nic, akorát jsem si oblékl vestu a přijela Věra s Cocem. Smutně sundávám vestu a jdu zpět do Komodoru, kde je hlavní porada, co a jak. Vážně zvažuju, že odjedu 27.června společně s Barbarou, protože 4 dny, co bych tu byl sám, jim značně komplikuje život. Dáváme společný oběd a domlouvám se se Zakim a Zeinem, jestli si ty kanoe nedají se mnou ještě jednou, protože šli první a než se Barbara s rodinou rozhoupali, přijela Věra s Cocem a po obědě se jim už nechtělo. Zaki se Zeinem jen řekli: „Iam in dude, let´s do it.“ Hurá, konečně jedem rybařit. Nervozitou se mi chce kakat. Do lodě nám teče a je pěkně vratká. Beru prut do ruky s nadšením, že chytnu alespoň Anakondu.

No a tak jsme za hodinu kromě jedné malé ryby chytili leda tak hovno. 😀 Ale důležitý je, že to byla švanda a kdo může říct, že poprvé rybařil na Amazonce.

Večer máme s Barbrou sezení. Zaměřujeme se na mé bolesti a strachy v těle. Asi po hodině se mi podařilo zbavit se bolesti a prosvětlit mé srdce světlem.

Už se stmívá a musíme to ukončit. Bylo to příjemné sezení. Snažil jsem se vše zpracovat a porozumět tomu. Utíkám do Komodoru. „Dos puevas porfavor“ Usedám a papám 2 vajíčka na tvrdo. Povídám si do večera se Zakim. Poté odchází na ayohasku a já rovnou do postele.

Dobrou noc lásko