21. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Na to, že jsem spal jen chvíli, se cítím odpočatě. Jelikož prší, tak asi žádný výlet nehrozí. Barborka prý umí pracovat s vědomím, tak uvidíme, co zajímavého se od ní naučím.

Dělám si svoji oblíbenou limonádu z Maracuji a lehám do Hanuky. Dočítám pár stránek Musela jsem zemřít. Asi po hodince přichází Barbra a jde se mnou dělat dlouhý rozhovor od samého počátku mého života.

Je to zvláštní, ale během toho, jak vše zpětně vyprávím, mi přijde mé chování úplně scestné a nevím, jak jsem tak mohl žít. Neustále podceňovaný, bez lásky a jen já sám byl na sebe pořád tak tvrdý, abych snad i někdy od otce uslyšel, že jsem dobrej.

Přerušuje nás oběd a tak máme internacionální hodování. Podává se luxusní kuře s mrkví a další zeleninou. K rozhovoru se již však nedostáváme, protože malá vzpouzí a tak odchází do tomba.

Já tedy poznávám Dana. Jeho příběh je taky síla, i když si za vše mohl víceméně sám. Je obdivuhodné, že přeťal ve svém životě vše, co ho tížilo, na což rozhodně nemá každý. Přerušit 15ti letý vztah, dát výpověď a přestěhovat se pryč a všeho zanechat. Byla to zajímavá konverzace, nicméně musel odejít za Barbrou a malou.

Já se vesele usadil mezi Zaru a Zakiho a pokračoval v povídání s nimi. Bavili jsme se o svatbě a všem možném a popíjeli Maracuja drink. Ze Zari vypadlo, že ji zde Zein požádal o ruku v Maloce a navlíkl ji na prst dřevěný prstýnek. Už je skoro 20:00 a tak se vydáváme vstříc spánku. Já si samozřejmě ještě do 22:00 čtu a poté ulehám.

Sladké sny má lásko.

 

Toto je Kuripe

Je to oboustranná fajfka. Naplní se tabákem a bylinkami a druhý konec se strčí do nosu. Druhý člen z dalšího konce do ní jemně foukne. Dělají se obě nosní dírky. Štípe to jak blázen. Účel to však splní. Má to za úkol vyčistit mysl, pokud nás něco trápí. Ještě, aby tě něco štvalo, když to tak štípe. 😀

15 komentářů u „21. den – přepis“

  1. Děkuji Eriku, není to pro tebe určitě lehké. Možná blbá otázka…..často myslím na SIMČU, jak to zvládá? Je jí malinko líp?
    Takovou tíhu měla a tolik lásky dávala, pak ztratila…pozdravujte a přeji celé rodině hodně síly a pozitivní energii
    Jana

    1. Dobrý večer přeji. Upřímně že začátku jsem to zvládala lépe, než jsem sama čekala, až jsem tomu nechtěla věřit a snažila se usmívat a být vděčná za vše, co jsme se od sebe naučili a co mi (a nejen mě) Peťko předal. Díky němu si uvědomuji hodnotu života mnohem více, než kdy dříve a tak se snažím i bez něj, pro něj žít naplno. Ale tak jak jsem si myslela, že jsem smířená a plakala jen občas, tak je opak pravdou a jako by mi v posledních týdnech a dnech teprve začalo docházet, že už ho nikdy neuvidím. Že už ho nikdy neobejmu a nepolíbím. Moc mi chybí (nám všem). Teď jsou slzy ven vesměs každý den, ale nebráním se tomu, právě když to pustím ven, tak mám zase chuť rozdávat kolem sebe úsměv a pozitivní energii, které není nikdy dost. Nechci smutnit, truchlit nějak „moc“…, s Peťkem jsme žili a smáli se i v těch nejhorších chvílích. Protože jsme prostě dva blázni..a já se nebudu měnit. Nezměním to co se stalo. Ale mohu změnit to, co bude. A já chci, aby na mě shora byl pyšný a aby věděl, že to co nám předával nebylo zbytečné. Jeho odkaz, náš pozitivní přístup a úsměv budu šířit dál. Protože i přes všechny tyhle bolesti a trápení..je ten život sakra nádherný. A on bude uvnitř mě (nás) už navždy.., že srdce mi ho nikdo nesmaže. Děkuji mu za vše každý den a vím, že je nyní mým strážným andělem a hlídá mě i svou rodinu. ❤ Mějte krásný večer, ráno, nebo den..podle toho, kdy budete mou odpověď číst. S pozdravem Síma

      1. Simi, krásně jsi to napsala a popsala. Děkuji za odpověď. Ano, svět patří těm, kteří se z něj neposerou:) …myslím to nadneseně, však víš… Držte se, jste úžasní! <3

  2. Není asi den, kdy bych si na Peťu nevzpomněla. Obdivuji Vás Eriku, že plníte jeho přání! Posílám Vám i celé rodině obejmutí a sílu. Ať se Vám daří a těším se na další přepis. To, co děláte, má opravdu smysl! Děkuji.

  3. Hezký večer i Vám Karinko, deník byl opravdu psán pro mě a jsou v něm některé věci, které Peťa nechtěl zveřejňovat, proto jej potom postupně přepisoval speciálně pro Vás všechny. ❤ O deník jsem prosila 3 měsíce a až potom, co jsem řekla právě Erikovi, ať si ho oskenuje, tak se mi vrátil. Péťova maminka říkala, že se budeme v přepisování střídat, ale já se na to necítím, tak to vzal Erik do vlastních rukou, akorát to přepisuje doslovně, což právě Peťa nechtěl. A o slibu, že to má někdo dopsat za něj, já osobně nic nevím, protože jsme spolu stále věřili, že se uzdraví a deník si dopíše on sám.

    1. Simčo, děkuji moc za odpověď, myslela jsem si to….. ráda si přečtu další Peťovi dny z Peru, ale doufám, že tam nebude nic uplně osobního za co by Peťa rád nebyl. Děkuji za Váš čas, též sem si myslela, že Peťa o své smrti nemluvil, protože prostě věřil, že se to nestane, což mi přišlo divné i s tím, že Erik někde psal, že Peťa chtěl barevný pohřeb… myslela jsem právě, že Peťa fakt věřil a nikdy nepřipustil ani na chvilku, že se to fakt stane (tedy možná někde uvnitř ano) ale na venek to tak určitě nevypadalo… Hezký večer

      1. Ale ne to s tím pohřbem je pravda, akorát o tom jsme se kdysi bavili, ještě když byl zdravý. U nějaké příležitosti, jsme na toto téma narazili a Peťa říkal: ,, Já až jednou umřu, chci aby lidi byli na mém pohřbu v barevném!“ Na což jsem reagovala: ,,To si děláš srandu?! Já chci aby na mém pohřbu byli lidé v bílém nebo barevném a smáli se místo pláče!“…., takže ano bylo to jeho přání a jsem moc ráda, že se to povedlo. Každopádně jsme si nepřipouštěli jiný konec, než uzdravení.., takže jsme stále věřili. Krásný večer přeji. ❤

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *