7. den

Nemoc mě asi zkouší. Cítím se každým dnem slabší a slabší. Modlím se, ať má cesta není úplně zbytečná. Sny mě přece dovedly až sem a nikdy jsem neměl tolik deja-vu na jednom místě. Přemýšlím, zda-li je vhodné být ve spojení s rodinou, abych je zbytečně nestresoval, když nemám nic pozitivního, co bych jim napsal.

Po snídani v sobě stále cítím včerejší kambo. Žaludek mám jako v ohni, celý se třepu. Dnes další kambo nepřichází v úvahu, i když poruším „režim“ je mi to celkem jedno.

Ulehám do hanuky a čtu si knihu „Musela jsem zemřít“, ale po pár minutách mi tělo jasně naznačuje, že mám jít odpočívat.
Probouzím se až odpoledne, kdy mě hlad doslova vyhání do deště.

Tlačím do sebe klasickou kombinaci plesnivého zelí, kuřete, rýže a něco jako mrkvový dip.
Během oběda silně uvažuji o možnosti si na chvíli odpočinout od jungle na hotelovém pokoji ve městě. Nechci ale propásnout žádné čištění a ceremoniály jen na základě mé nalomené psychiky.

Pevně věřím, že zítřejší ayohuasca mi otevře mysl a konečně věci dostanou nějaký řád.
Cítím se totiž docela bezmocně. Nic tu nedává smysl. Do každého jídla se musím doslova tlačit a únavou sotva stojím na nohou.
Dle mé kamarádky je tohle přesně správný čas na učení sudoku. Beru tedy její darovanou knihu a snažím se pochopit princip sudoku pro úplný lemply.

Ty základní mi jdou dost dobře, říkám si. Rovnou otáčím na poslední stránky, kde jsou mřížky pro mazáky. Po asi 5 min koukání na mřížky otáčím zase zpět na sudoku pro děti :D.
Při západu slunce Zain vytahuje kytaru a začíná hrát indiánské písně, které ho naučil místní obyvatel Gaude. Je to něco nádherného. Vůbec to není můj styl, ale v jungli to navozuje opravdu neobyčejnou atmosféru pohody, klidu a vyrovnání. Jen tak se houpám v hanuce a poslouchám každý tón vycházející ze Zainových úst.

Po pár minutách se připojuje i samotný Gaude. Hrají přes 2 hodiny a každému, kdo naslouchá jejich společnému nádhernému zpěvu je jedno, že ho žerou moskyti za živa.
Z posledních sil se dokopávám pryč z hanuky a je na čase jít spát. Ulehám do postele a pořádně se zadělávám, ať mi do postele nic nelítá, neleze a mohu alespoň v klidu nerušeně spát.

Otevírám dopis číslo 7, který mi napsala má láska. Pohladím fotku, která byla přiložená k textu a zavírám oči.

Děkuji za další nádherný den na tomto světě.

10 komentářů u „7. den“

  1. Netřeba slov-projevuji obdiv k Vám, děkuji, děkuji moc!
    Držte se Petře: Věřte, zas bude líp.
    Musí!

    Nejsem věřící, ale příliv energie od nás k Vám, dokáže že přijde zázrak. Musí přijít…..

  2. Péťo, držím Vám pěsti a prosím pište! Je to velmi poutavě napsané, to je na knihu… Děkujeme Vám, člověk si při čtení Vašeho příběhu uvědomí mnohé.

  3. Moc krásné a poutavé čtení. Pokaždé když dočtu a člověk si uvědomí, že je to Váš skutečný prožitek…… Přeji hodně sil.

  4. Tečou mi slzy po tváři,jak je to ze srdce napsané,kolik v tom textu je síly,naděje,emocí,bezmoci,respektu a lásky.Mel by jsi napsat knihu fakt! Strašně moc tebe a simcu obdivuju! Drž se Peti!TY TO DAS !!!!!!!!!

  5. Petře, moc na Vás každý den myslím, opatrujte se a moc Vám přeju, abyste zvítězil!!! Píšete krásně, každý den se těším na další řádky, máte můj neskutečný obdiv za vše, co jste musel v boji s nemocí prožít. Simča je Váš krásný andělíček strážníček.
    Posílám nekonečně mnoho pozitivní energie do dalších dnů.

  6. Péťo,děkuji Vám,že jste mně naučil znát skutečné hodnoty .Přesto,že už mám nějaký pátek za sebou-tak zjišťuji,že je třeba se stále učit a ty skutečné a podstatné hodnoty si připomínat!Přečetla jsem na toto již spoustu knih,ale předsevzetí mi nevydrželo dlouho-v reálu je těžké se tím řídit.Až po přečtení knihy,kterou jste taky zmínil „MUSELA JSEM ZEMŘÍT“-ale především díky velmi poutavému a přínosnému psaní ve Vašem podání(sleduji od samého začátku)se mi to daří-DĚKUJI!!!Každý den si přeji Vaše uzdravení!L.

    1. Dobry den, ocividne jste necetl pruvodni zpravu. Tak jeste extra naposledy pro vas. Rakovina lymfatickeho systemu, konkretne DIFUZNI VELKOBUNECNY B LYMFOM. Mejte se krasne.

  7. Strasne moooc drzim palce!!Zivot je k nekomu nespravedlivy,a opravdu si clovek musi vazit zdravi jak nejlepe muze.Ale je to tezke s timhle dnesnim shonem a dobou plnou stresu.Se Simonkou to zvladnete!!Vsichni Vas podporuji mejte se jak nejlip to pujde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *