10. den

Toto letí.
Krk mě moc bolí a tak píšu svému rodinnému doktorovi. Díky zvětšení uzlin na krku mi zaléhají uši. Mám pocit, jako by mi měla každou chvílí explodovat hlava. Čím dál častěji kašlu žlutý hlen a obávám se infekce. Stále jsem nad vodou a věřím, že se to ještě spraví.
Zdál se mi sen, že jsme spolu se Símou seděli na pláži v Santorini a kochali se západem slunce. Bylo to krásný a až moc reálný. Jednou si tento sen splníme. Já tomu věřím.

Abych se přeci jen trošku rozveselil, otevírám další dopis a hltám každé slovo v něm napsané.
V 9:00 jedeme do Iquitos pro zásoby. Celou cestu na lodi se třepu zimou, pomalu omdlívám vyčerpáním a začínám litovat, že jedu s nima. Svěží vánek, který si pohrává s mými vlasy mě drží při životě a tak nějak mi zlepšil náladu.
Vzít si s horečkou do města gumáky, tepláky a tričko s dlouhým rukávem by napadlo asi jen dementa (mě). Při vystupování z lodi dostávám teplotní facku, protože v jungli je rozdíl teploty asi o 15 stupňů nižší.


Stopujeme si motokáru a jedeme přes celé město snad půl hodiny. Čekám, že se nedoplatíme, protože jsem navyklý z Brna, kde člověk nastoupí, ujede 5 km a platí 300 kč. Pán si ale účtuje pouhých 6 soles!!!. S tím, že cestou tankujeme benzín na pumpě, abychom vůbec dojeli. Čistý profit 3 sole (21kč) za půl hodinovou jízdu. Vůbec nechápu, kde berou peníze na živobytí. Hlavně, že má každý druhý v ruce Iphone a to mi hlava prostě nebere.

Sedáme si do Cafe Nanu a osvěžuji se čerstvým vychlazeným kokosem. Když jsem zjistil cenu vychlazeného čerstvého kokosu, bral jsem si hned 3 do foroty. Doplnění elektrolytů mám splněno a je mi konečně trochu do zpěvu.
Vyrážíme na tržnici a rázem se mi zvedá kufr. Obchod s botami a hned vedle se sekají hlavy slepicím. Všude kolem kazící se maso, ovoce, zelenina, krev, vnitřnosti, smrad, davy lidí a neskutečné dusno. Aspoň, že mám ty gumáky a ne žabky, protože Zain se brodí krví a splaškama. Nějak mě přechází chuť na oběd.

Sháníme nějaké sandále do jungle. Ujímá se nás pán a vede nás do boční uličky, kde nikdo není. Mám strach, že nás tady rozřežou na orgány a nechají někde ležet. Naštěstí je všechno v pohodě a pán nám prodává „originál“ Nike sandále s úsměvem na tváři. Po oklepání z tržnice jdeme na oběd.
Usedáme do příjemné malé restaurace Huasai.
V menu je salát, pití, hlavní chod a dezert za pouhých 16 soles (cca 120kč).
Dávám si kuře s rýží, zeleninou a olivami.
Je to výborný a hlavně ta rýže! Basmati se může jít zahrabat.
Jediná nevýhoda je, že nestolujeme spolu. Jídlo nosí tak, jak jim přichází v kuchyni pod ruku. Potkáváme zde pár z Anglie, který se k nám připojuje. Slečna má neskutečně hluboké rány z kamba na kotníku. To bych asi určitě nedal. Musela si užít svoje.
Zjišťujeme, že jsou jen kousek od nás v druhém centru, kde se rekreují a zkouší vše možné z pouhé zvědavosti.
Stopujeme motokáru pouhým zdvihnutím prstu a jedeme zpět do jungle.
Večer vítězoslavně papám broskev, kterou jsem koupil na trhu. Bohužel chutná jako zkažená a vůbec není šťavnatá.
V komodoru dokoukáváme Harryho Pottera a jdeme na kutě. Sotva se vysvléknu, zabarikáduji v posteli a zavřu oči, tak přichází palčivá bolest břicha. Průjem mě vyhání sprintem z postele.
Ach bože, co bych teď dal za blbé světlo na záchodě. Takový luxus si člověk ani neuvědomuje, když to bere jako běžnou záležitost.
Spouští se klasicky večerní bouře, která mi brání ve spánku.

Dobrou noc.

25 komentářů u „10. den“

  1. Petře, Petříčku (S čerty nejsou žerty :D), dnes se mi o tobě zdálo – objímala jsem tě, když jsi dopovídal svůj příběh v nějaké škole. Kéž by ti to přineslo spousty energie.
    Často na tebe myslím, velmi tě obdivuji, bojuješ jak lev. Moc bych si přála, aby se všechna ta přání brzkého uzdravení těch, kteří tě sledují a podporují, spojila a utnula toto prokletí.
    Píšeš naprosto skvěle, obdivuji tvou zarputilost, vyrovnanost i to, že si z toho dokážeš utahovat.
    Budu na tebe nadále myslet v tom nejpozitivnějším!
    Díky za tvé řádky i za tebe.

  2. Petře, další příspěvek přečten jedním dechem…..budu se opakovat, ale seš bojovník a neskutečná bytost….Simča to samé o tom žádná…dvě krásné bytosti co patří k sobě a mají neskutečné štěští, že se potkali….bojujte, držte se milujte se….tak jako dosud….věřím, že západů slunce na Santorini zažijete ve vašem společném životě ještě spousty…..není den, kdy bych na vás nemyslela….držím denně palce….ať tvé pozitivní myšlení, energie tvá a nás všech povede k tvé výhře…..

  3. Ahoj Petre,
    ty jsi presne ten duvod, proc studuji medicinu. A jsi v podstate i moje motivace. Takovy lidi chci lecit, takovym chci pomahat. Jsi neuvertelny clovek! Tve pribehy me fascinuji a myslim, ze to tu uz nekdo psal, az bude energie a cas, urcite by stalo za to, uvazova nad vydanim knihy.
    Moc ti drzim palce a verim, ze nad nemoci zvitezis.

  4. Zdravím, Petře,zrovna jsem dočetla Váš příspěvek v Blesku(na pc)-a nedá mi to,abych Vám nedala vědět o příběhu ženy,která měla nádor na mozku,kde již mnoho naděje na uzdravení nebylo.Tato mladá žena žila sama a měla kočičku-mazlíka.Psala,že úlevovou polohu od bolesti nacházela na podlaze(podložce)obličejem k zemi.No a ta její kočička si vždy lehla na zátylek-což ji způsobovalo velkou úlevu.Takto odpočívala často a lékař při následné kontrole byl překvapen,že se útvar nezvětšuje-naopak.Pani psala s odstupem asi 11let-bez obtíží.A je všeobecně známo,že kočky vyhledávejí neg.energií,kterou odčerpávají a nemoc je neg.energie-nasají ji do sebe.Stále hledám-aby nemoc od Vás odešla a zdraví přiško k Vám.Velmi mne potěšilo,že jste si s tátou našli cestu k sobě-je to velmi důležitý krok k uzdravení!!!Sleduji Váš příběh od samého začátku a věřím ve Vaše uzdravení!!!L.

    1. Dobry den, jelikoz mam neskutecnou alergii na kocky a kocici chlupy a nase kocky jsou streleny telata, tak tohle mozne neni. Dalsi vec je ta, ze rakovina je ruznoroda, co zabira na jednu nezabere vubec na druhou a zrovna mozek je neco uplne specifickyho a uplnej rozdil toho, co mam ja. dekuji za tip, ale tudy cesta nevede. Mejte se krasne a dekuji za podporu

  5. Péťo, už zase musím smeknout nad Tvou sílou, jak ty zdravotní utrpení snášíš a nevzdáváš se.
    Pořád musím uvažovat, proč si ta nemoc vybírá dobré lidi? Proč tohle všechno člověk zažívá? Nejsem nějak věřící v Boha, ale věřím, že něco existuje a že vše má svůj důvod a i když prožíváš moc fyzické bolesti, tak Tvá duše určitě kvete. Bojuj dal a vyhraješ. A já se nemůžu dočkat, až tu budu číst jsem zdraví. Posílám Ti jen samé kladné myšlenky v Tvé uzdravení.

    1. Ja jsem za nemoc rad, naucila me tolik veci, ktere se clovek mnohdy nenauci za cely zivot. Mockrat vam dekuji za podporu

  6. Peto a nezkousel jsi treba reflexni terapii? Taky mam zdravotni potize a zkousim kde co vsecko. Reflexni terapie je jedna z nich… Mam poskozeny trojklanny nerv od zubare, mela jsem mesic a pul silene bolesti, jim leky na bolest a na nervy a jsou stale, ale tlumenejsi…Takze te chapu, drz se, dej do toho vsechno ty to zvladnes!??

  7. Ahoj Petře, citim,ze jsi silny a zvladnes to. Kniha „Musela jsem zemrit je skvela“.Nebojuj,vzdy kdyz bojujeme,prohravame.Staci jen milovat ahlavne a nejvice sam sebe a tim i pak ostatni.Ale opravdu skutecne niterne milovat nejen se tak tvarit.Vse souvisi se vsim, jsme Jednota a laska je nejsilnejsi energie ktera existuje.Drzim moc palce.
    Na ne-moci pouzivam odpusteni a ho’oponopono,porad dokola“omlouvam se,prosim,odpust mi,dekuji ti,miluji te“, vycisti vse.
    Jana

    1. Od prvních chvil „prožívám“ s Tebou vše co se děje kolem Tebe… Jsi silný kluk a opravdu Ti moc přeji uzdravení. Držte se se Simčou 🙂 . Lenka

  8. Mily Bojovniku

    Preji Ti z celeho sveho srdce brzke uzdraveni a krasne chvile ktere prozijes se svymi nejblizssimi

  9. Přečetla jsem jedním dechem,tvé články jsou skvěle napsané a v neposlední řadě člověka dokáží udržet s očima přilepenými na Tvojich článcích,příspěvků,…A číst až dokonce,spoustu lidí kteří marní svůj život by si mělo vzít příklad z Tebe?velmi důležitá je psychika moje kamarádka bojuje také s nemocí měla 20chemoterapii,+20ozařování(po stanovení diagnózy rakoviny levého prsu a třech z celkem 16 lymfatických uzlin,které byly meta a následně odstranění protože přišla včas)musím říci,že ano je to velmi důležité,člověk častokrát přehodnotí úplně celý život a je šťastný za každý nový den,kdy může žít vidět slunce,přírodu..A je rád,že žije?jsi mladý člověk věřím,že se Ti podaří to překonat naděje totiž umírá poslední hodne síly,zdraví a spoustu lásky a energie❤Jana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *