20. den – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Konečně jsem spal! Ne sice dlouho, ale jsem odpočatý. Nádherný to pocit. Zdál se mi i sen, že jsem si koupil žlutý longboard, který měl železná kolečka. 😀 A jezdili jsme s Buďou a Peťou na Moraváku, který vypadal jako ulice v San Francisku. Po prvním dupnutí jsem se držel a jezdil jako profík! Jen jsem si sjel svoje železný kolečka a nikdo neměl náhradní a v tom jsem se probudil.

Ach jo, zase moc čtu a málo se soustředím na věci kolem. Stihl jsem si sotva vyčistit zuby a už na mě čekají. Musíme na další pichy pich. V cuku letu si alespoň škubám banán a utíkám za nimi.

Auvajs. Tahle pěkně bolela! Trefil se snad do nervu? Nevím. Platím 5 soles a pápá za 4 dny. Procházíme se po městě a zajdeme do Nanu caffee, kde Zaki objednává a doslova žere luxusně vypadající dezerty. Já si smutně objednal fresh a celou dobu slintám.

Chvíli se procházíme až se trhneme a já se Zarou ztratíme. Najdeme se snad po 20 min. Je vtipný, že jí je přes 30, ale je pořád malá, hysterická holčička. Všichni už máme hlad. Zkoušíme nový podnik, čehož při pohledu na menu ihned lituji.

Byla to pizzerie Antika. Prostředí super, ale jídlo pro člověka na dietě žádný. Objednávám Cesar salát a po 30 minutách hladovění mi donesou jen pár lístků obyč salátu. Koukám, jestli si dělají prdel nebo ne. Všichni už dojedli a já jediný, co nic nejedl ani nezačal. No nic. Natlačím do sebe alespoň těch pár lístků a musíme pro Barbaru.

Všichni si stěžují, jak se nemůžou ani hýbat, tím jak jsou přecpaní a já opouštím restauraci s protestujícím žaludkem. Máváme na 3 motokáry a jedeme směr Happy day.

Na první pohled vypadají mile, ale těch zavazadel! Alespoň bude mít džugle, co papat. HAHA. Dojíždíme do přístaviště, kde nás čeká Nestor. Nic nenamítá na naše hodinové zpoždění. Zajímalo by mě, jestli jsem se poprvé tvářil stejně jako oni. Uchváceně a vstříc dobrodružství. Manžel se jmenuje Dan. Očividně i on nemá strojek. 😀 Mají také holčičku, která mi svými zamračenými pohledy, dává jasně najevo, co si o mě myslí.

Španělsky prosím Gloriu o jídlo. Dostanu vajíčko s rýží. Vyluxuju trochu rýže s vejcem a buenas noches. Chvíli si v posteli čtu, děkuji za další den a snažím se najít polohu a v ní usnout. Avšak marně. Vypadá to na další probdělou noc.

Sladké sny, alespoň tobě má vílo.

 

Poznámka:
Buďa a Peťa – kamarádi z gymplu Labská
Moravák – Moravské náměstí v Brně

21 komentářů u „20. den – přepis“

  1. Pri cteni jsem mela husi kuzi….casto na Petu vzpominam.Vam Eriku moc diky,je to krasny vanocni darek.Budu se tesit na dalsi den….🌈🌈🌈❤️👍

  2. Moc děkuji za splnění slibu, který jste Péťovi dal.
    Myslím na něj hodně a je nás určitě velmi mnoho.
    Přeji Vám hodně sil a vzpomínky na Peťu v nás všech zůstanou.

  3. Eriku, moc děkujeme za přepis.Dal jste nám krásný dárek. Na Peťu myslím pořád,často si prohlížím jeho facebook i instagram, v mých vzpomínkách zůstane navždy.Celé Vaší rodině přeji klidné svátky.

  4. Eriku,

    Petr věděl, že Vy jeho odkaz naplníte …
    Petr, krásný, mladý muž, plný života a velký bojovník … je stále v našich srdcích …♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *