5. den – první Kambo

Dobré krásné ráno všem.
Je tu další nový den. Celou noc jsem probděl díky ptákům, ještěrům a zpívajícím žábám.

Ráno už na mě čeká konvice se 3 litry vody. Na lačno, celkem nadlidský výkon vše stihnout vypít do 30 min a nepozvracet se po cestě do maloky (budova sloužící ke všem možným rituálům). Po asi 2 litrech a pár krocích na cestě právě do zmiňované maloky začínám zvracet, takže se celý ceremoniál musí posunout o pár minut.

V maloce už na mě čeká Zein se Zahrou. Sedám si netrpělivě na žíněnku a sleduji, jak se rozpalují uhlíky. Jakmile bere rozžhavený uhlík do ruky, začínám z toho být celý nesvůj. Děcka! Tady končí veškerá sranda. Mezitím co mi vypaluje moje první díry do kůže se snažím myslet na něco jiného, pozitivního. Je to celkem dost bolestivé a nanášení jedu do čerstvé rány štípe, jako by vám někdo šmirgloval kůži do krve.


Po minutě nastává horko, motání hlavy, brnění končetin a silné pálení žaludku. Jed stimuluje receptory v mozku, takže si to jistým úchylným způsobem užíváte.
Do 3 minut od aplikace začínám zvracet do předem připraveného zeleného kbelíku. Po vyzvracení je mi popravdě skvěle. Svalím se na záda a poslouchám indiánskou hudbu.

Dávám si ledovou sprchu a prosím jed o pomoc, aby mi pomohl. V komodoru poté dezinfikuji ránu tinkturou z léčebného stromu a usínám v hamace. Prospávám skoro celý den. Studuji a překládám pár stránek o mé následující striktní dietě a připravuji se psychicky na první ayohuasku, která se nakonec přesouvá na další den. Jdu si tedy zase lehnout a budí mě až Zein, že je místo ayohuasky koka. Dnes se řeší odpuštění, vysílání přání do vesmíru. Je to moc zajímavé, ale padají mi oči, ať se snažím sebevíc.

Spouští se bouře, která je neskutečně hlasitá. Nic podobného jsem v životě zatím nezažil. Vše kolem mě plave. To mě ještě čeká stezka odvahy do mého tamba.  Po 10 m jsem durch mokrý. Zmrzlý se dopotácím do svého tamba, kdy přichází Zein s připraveným MMS.
 I přes neskutečný rámus bouřky se mi daří usnout, ale mám noční můry se svým otcem. Ocitl jsem se v našem starém bytě a otec mi vyhrožoval tím, že mě zabije apod. Snažil jsem se mu utéct, ale jak to ve snech bývá, běžíte neskutečně pomalu :D. Budím se propocený a krk bolí enormně. Sahám si na něj a nacházím nové útvary, které tam dříve nebyly. Skvělý. Metastáze, ta tu ještě chyběla.
Modlím se ke všem andělům, které znám, aby mě z téhle šlamastiky dostaly.
Dobrou noc.

37 komentářů u „5. den – první Kambo“

  1. Už se těším na to, až to vydáte knižně. Nakladatelství Vám urvou ruce!!! Jste borec!!!!!!!!!!!!!

  2. Neskutečně silný příběh…a neskutečně silný člověk jsi Peťo.
    Těším se na další články. Drž se chlape:-)

  3. Moc Vám fandím a články čtu jedním dechem. A taky pořád čekám na ten poslední s happy endem ??

  4. Úžasné čtení, Petře. Kéž by to ale byla jen fikce 🙁 Petr znamená skála a vy jste stejně tak silný.

  5. Petře, sleduji tě už nějakou dobu, ale jsi opravdu silný chlap s tváří kloučka. Myslím na tebe často, i když bych mohla být tvoje babička, ale co na tom. Budu s tebou, kdybys potřeboval, i po profesionální stránce. Tedy – ne, šamanka nejsem.?

  6. Ahoj Petre,super clanky a naprosto uzasny pristup,mas muj obdiv a budu cist dal a dal 🙂 Pises stylem,ze mam pocit,jako bys mi to vypravel 🙂 Drzim palce,jsi skvelej!

  7. Ahoj Péťo.
    Sleduju tě na FB už dlouho. Jsi neskutečně silný a statečný. Tvoje vyprávění čtu jedním dechem. Byla by to vážně skvělá kniha. Těším se na pokračování.
    Drž se chlape.

  8. Bude to dobré, posílám na dálky spoustu spoustu energie… Věřím a přeji Vám uzdravení. Čtu každý den, kdo věří ten to dá….

  9. Milý Petře,
    všechno co bych chtěla napsat už v příspěvcích je.
    Sledovala jsem Vaši cestu na fb a komentáře psala Vám i Simonce.
    Přeji hodně sil na nové cestě v přítomném čase.
    Také Vám děkuji za odkaz na Denisku.
    Úplně se stydím za svoje vnitřní hroucení v nemoci, protože to se nedá srovnávat s Vámi.
    Posílám na dálku hodně sil a pozitivní energie.
    Co dokážu, je podpořit druhé a dodávat pozitivní energii a optimismus.
    Krásné dny a hodně sil!!!

  10. Hltam každý článek jedním dechem. Často na Vás myslím a věřím ve Vaše uzdravení. Ta kniha, kterou vydate, bude mít šťastný konec! Zdravím Vás i Vaši Simonku!!! Držte se.

  11. Narazila jsem na tvůj příběh na FB, začetla jsem se do tohoto blogu a nemůžu na tebe přestat myslet. Tvůj příběh je tak silnej, že ať dopadne jakkoliv, zanechal jsi už teď nesmazatelnou stopu….

    1. Citim to naprosto stejne jako Denisa, je to velmi silne, pusobive, emotivni. Blog je skvely, pisete vyborne. Myslim na Vas:)

  12. Naprosto obdivuju to co děláš ❤️ Jsi neskutečně silný a inspiruješ spousty lidí včetně mě, za což ti děkuji.
    Přeji ti jenom to nejlepší ?

  13. Peťo, seš neskutečnej borec!!! Drž se, já vím, že to dokážeš! Těším se, že si jednou koupím tvou knížku a ty mi ji podepíšeš.

  14. Milý Petře, čtu Váš příběh silného bojovníka a obdivuji Vaší odvahu. Já jsem onemocněla také hematoonkologickým nevyléčitelným onemocněním ve 31 letech a přišlo mi to neskutečně kruté a cítila jsem se tak mladá. Vy jste ještě mladší. K tomu mám 2 obrovské závazky-děti. Lékaři mi nedali naději, i někteří léčitelé mi nedali naději. Vím jaké to je, když od vás dají ruce pryč… je to nepopsatelné a nepřenositelné. Každý den jsem měla pocit, že MUSÍM bojovat, že to MUSÍM zvládnout. Podstoupila jsem autologní transplantaci a na revers odešla domů – užít si své děti, dokud to jde. Bylo mi zle, každý mi radil, co mám jíst nebo nemám, co si mám myslet, komu všemu odpustit…. šla mi z toho hlava kolem. Bála jsem se na cokoli pomyslet, aby to náhodou nebylo špatně a jednoho dne, když mi mamka nesla k posteli polévku a říkala zas to své :“ MUSÍŠ jíst, MUSÍŠ aspoň trochu, vždyť máš děti a ty tě potřebují…“… v tu chvíli se ve mě cosi zlomilo. Uvnitř jsem cítila, že nemusím vůbec nic, že se nemůže stát nic hrozného, když odejdu z tohoto světa a že mám obrovskou výhodu nad těmi, kteří už nemůžou obejmout své blízké a já ještě ano! Ten monent se cosi ve mě zlomilo a přestala jsem bojovat o život. Paradoxě ten den jsem začla znova žít, užívat si. 28.8. To bude 9 let, co jsem se dozvěděla svou diagnozu. Přijala jsem ji, nebojuji s ní, ani to nejde, protože vím, že je silnější než já, vím, že někde uvnitř spí a že se jí neubráním, až se probudí. Petře, jse přesvědčená, že každý má v sobě cestu k uzdravení, ale myslím, že na ní neexistuje univerzální recept. Z celého srdce Vám přeji, abyste Vy svou cestu brzy našel!!! S láskou Veronika

    1. Veroniko,
      přeji Vám ze srdce, aby bylo vše v klidu tak jak zatím je.
      Smekám před Vámi a posílám energii.

    2. Milá Veroniko, krásně napsané, rozplakala jste mě. Držím Vám palce a posilam modlitbu nahoru pro Vás i Petra. Vím, čím prochazite, mám sedmiletou onkologicky nemocnou holčičku, léčíme se už pres dva roky v Motole a neprestavame věřit. To samé přejí i Vám, víru, sílu bo odhodlání. Klára

  15. Peťo, neznám nikoho, kdo by za svůj život bojoval víc, nikoho tak silného, jako jsi Ty. A jak už to tak bývá, ti nejsilnější vyhravají. Takže já věřím a vím že tenhle boj vyhraješ. Věřím, že je Tvoje cesta v tomhle boji těžká, ale nevzdávej se! 🙂

  16. Jste úžasný bojovník a máte kolem sebe fajn lidi a super přítelkyni a všichni věří s vámi, to určitě vyjde ??

  17. Obdivuji Vás Petře, je to krásně napsané a držím všechny pěsti, co mám, abyste se uzdravil….

  18. Milý Péťo, zaráží mě, kolik lidi vidí pod vašimi články pouze napínavý příběh, který by bylo dobré knižně sepsat a nejlépe ještě nafilmovat..
    Copak si neuvědomují, že tohle je v dané situaci kus vašeho těžkého života, každodenního boje o přežití. Souboj s nemocí, s časem. Sáhnutí si až na samé dno svých sil, své už tak omezené energie. Kdysi hodně dávno jsem si procházela rozhodnutím o bytí a nebytí tehdy mé sedmileté dcery. Vím, jak vám skutečně je, čím si procházíte Vy i Vaši blízcí. A kdyby mi tehdy někdo řekl, že se příběhy o utrpení z mé každodenní bolesti a nekončícího boje dobře čtou, asi bych ho poslala do háje….Mé dceři je dnes již nádherných 37 let , nikdy však nezapomenu na jediný z těch těžkých dní. Pevně věřím a doufám každý den, že i Vy nakonec zvítězíte, jste obrovský bojovník a hned tak se nedáte. Držím Vám moc palce, posílám hodně sil a energie a pochopím, pokud budete občas jen tak čerpat nové síly a občas budete místo psaní prostě jen užívat života.
    Přeji Vám i Vašim blízkým hodně štěstí?????❤
    A před Vámi hluboce smekám!!!!

    1. Dobry den. Popravde mi je to uplne jedno, kdyz se to lidem libi a motivuje to nemocne lidi lecbu nevzdat, tak ma prace neni zbytecna. Mejte se krasne

  19. Péťo,jste skvělý,statečný chlapík.Moc Vám fandím a myslím na Vás.Tu potvoru porazíte !!!

  20. Petre, přes 40let ucim na stredni skole a vidim, jak se zdravi těchto mladych lidi zhorsuje.S obavou sleduji co jedi, same pecivo, pizzy bagety.Tato strava je pricinou všech civilizacnich nemoci.Pokud lide onemocni , musí tuto stravu absolutne vynechat, jinak nepomuze ani chemoterapie.Pomohl jsem několika lidem svými radami, které se tykaly zmeny stravy.Vysvetluji lidem, ze tato strava zahustuje a zanasi krev.Pro predstavu dejte do 5 litru vody bagety, pizzy, knedliky.Z vody se stane brecka a tak vypada nase krev.Kdyz do vody date jakekoliv ovoce nebo zeleninu neudela to brecku.
    Ja jsem se všech nemoci zbavil hladovkou.Piju jen vodu nebo caj a tim si redim krev.Cista krev mi vycisti tkane a organy.Ja nejim asi 2,5 mesicu v roce.Vim , ze jsem exot, ale zdravi se mi stale zlepsuje.mam za sebou přes 200 hladovek, ale jsem naprosto zdravy.Nekteri lide se ridili mymi radami a uzdravili se.Nejim zadne bagety, pizzy, knedliky.Mozna je to cesta k uzdraveni i pro Vas.

Napsat komentář: Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *