33. den – meditace – přepis

Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH

Pořád se budím. Propocený. Horečky naštěstí už ráno nemám a je to jen záležitost večera. Průjmy se zhoršují. Cokoliv si dám, letí s bolestma do 15min ven. Na Googlu se dozvídám, že mi debil nedal nic na průjem, ale naopak probatika vyvolávající průjem. Ihned to přestávám brát a beru jen atb. Zein mi píše, že našli v supermarketu džus pro mě. Hurá hurá! Letím nadšený do regálu a beru od každého jeden. Je to pěkně drahý, ale přece jen Coco dává 30 soles, takže pohoda. Beru ještě yukové brambůrky a za kasou, naprosto dehydrovaný otevírám jeden z nich. Chutná to až moc dobře, aby to bylo jen stevií. Koukám na složení – cukr 8g na 100ml. Ach jo. Sleponi nekoukají na složení.

Jdu na snídani, kde jsou provinilci. Dávám jim džusy darem, protože mně jsou k ničemu. Zein se mi ještě omlouvá. Alespoň, že ty brambůrky, co jsem si vybral můžu. Mám klasicky vajíčka a CamoCamo.  Po snídani spát a dnes se budu jen válet, oznamuji Zeinovi. Po cestě potkávám Coca a prosím ho o nejsilnější léky na průjem. Kupodivu bez keců hned skáče do auta a za 10min mám prášky na pokoji. Usínám. Budí mě telefon. Volá mi z recepce, že je oběd připravenej. Celkem naštvanej lezu z postele. Tak krásně se mi spalo, že ani ten debilní kohout, co huláká 24/7 nevzbudil. Dnes mám klasicky salát a druhý talíř s rýží a fazolemi. Hodinu s tím zápasím až boj vzdávám. Beru s sebou celý džbán a jdu k Zeinovi. Pozvali mě na film, jelikož kino nemá originální znění, ale jen Peru dabing. Je to pochopitelný, když 80% města neumí číst ani psát. Koukáme na Harryho Pottera 1.část. Najíždí mi horečka a po necelé hodině odcházím zpět na pokoj. Exuju 1,5l džusu. Beru prášek na průjem a věřím, že zabere. Vypil jsem přes 3.5l a na záchodě byl slabě 1 čůrat. Byl jsem extrémně dehydratovaný. Ulehám a píšeš mi. Nevím, co mě to napadá, ale svými slovy ti neskutečně ubližuji. Radši vypínám wifi i když už je pozdě.  Vůbec nechápu, co se stalo. Srdce mi to trhá na kusy.

Lezu do horké sprchy a medituji. Snažím si vše urovnat. Poslední průjem přichází a pak mám od něj konečně po 13ti dnech pokoj. Nemohu spát. Chci ti udělat radost. Jsi pro mě vším. Chci ti domů poslat květiny s něčím na zub. Po hodině vybírání konečně platím. Ale kód nepřichází. Jsem zoufalý. Nevím, kde je problém. Píšu všem z rodiny a dostávám odpověď od otce, že to zaplatí až pozítří, kdy už bude objednávka propadlá. Čekám hodinu, aby v Čr bylo 8:00 a prozváním mamku. Na 4tý pokus ji probouzím. Je ospalá, ale ráda, že mě po měsíci slyší. Říká, že mi rušila tarif a proto kód nešel. Poprosil jsem jí, jestli to nemůže zaplatit, jelikož já z Peru nemůžu. Přehazuju kód přes webovky na její mobil a konečně úspěšně zaplaceno. Chvíli si povídáme a já jdu ve 3 ráno spát.

Dobrou noc má lásko. Ještě jednou se omlouvám.