Toto je doslovný, neupravený přepis z deníku, který měl Petr u sebe na cestě do Peru. Před jeho smrtí jsem mu slíbil, že ho dokončím.
Ať myšlenka žije dál.
EH
Budím se, průjem nikde! Hurá. Ještě měřím teplotku a ta je taky fajn. Dávám si, jak jinak než teplou sprchu. Pouštím klimu na 24°C a zabubávám se zpět. Pouštím si film „Copak je to za vojáka“. A utíkám na snídani, kde už čeká Zein.
Za 2hod jim to letí domů a on si v klidu pije kávičku. Klopím do sebe 1l džusu z Maracui a vajíčka. Čekám dole na recepci a vyčkávám na ty dva loudy. Po 30min přichází a loučím se s nimi. Naskakují do auta a jsou pryč. Jak já jim závidím. Jdu si lehnout a nabírat sílu. Mezitím, co jsem spal, přijela Barbara a ubytovali se hned pode mnou. Vzbudila mě, jak jinak recepční, co se už se naučila asi 5 slov anglicky. „You go restaurant lunch ready.“ 😀
Potkávám zde Barbaru. Chce jet za 30min do zvířecího centra, kde je možné krmit zvěř svým ovocem. Měřím teplotu – 38.8.°C. Ale jo, JEDU! Nenechám se ovládat nemocí.
Cesta byla super. Coco nám vyřval skvělou cenu 30 soles za cestu tam i zpět i vstup. První ohrada byla s jaguáry, ale byli unavení a spali. Ve druhé byla spider monkey extrémně agresivní opice, ke které nás radši nepustili.
Poté malé opičky, které už jen po otevření ohrady automaticky lezli po příchozích a žebrali. Jedna si vybrala mě. Lezla mi po hlavě a trhala vše, co se jí nelíbilo. Strkala mi prsty do uší a na to už jsem se musel posadit. Měl jsem z ničeho nic nával, při kterém jsem vůbec nevnímal přítomnost. Pískalo mi v uších a viděl jsem jen bílo. Z toho stavu mě dostala, když mi začala škubat moje poctivě narostlý vousy! Lezla mi i pod triko a kousala dost blízko bradavek a fakt to dost bolelo.
Naštěstí ji zaujal můj čakrový náhrdelník a začala okusovat kámen. Po 2min usoudila, že se to nejí, ale hlavně jsem vytáhl mandarinku. Poslušně si sedla na rameno a čekala. Ha! Tak na ně! Mlaskala a šťávy tekly všude. Hlavně mě za krk. Byli jsme tu asi 15min a popravdě stačilo. Jsou drzé a kradou.
V další byli sjetí lenochodi. Krmí je jen kokou. 😀 Byl tak ňuňavej. Sám natahoval ruce na obejmutí a já neodolal. Byl jak plyšák.
V následující byli tukani a přežraný anakondy. V kleci lítalo asi deset kuřat – absolutní nezájem. Začalo mi být zase zle. Sledoval jsem želvy prehistorické. Měla asi 80cm a divnou hlavu, vypadala jako špinavý kámen.
Už jedeme zpátky na hotel. Pouštím ledové království a ulehám špinavej, ale spokojenej. Beru ATB a spinkat.
Dobrou noc lásko.
❤️
???
Ten úsmev 🙂 krásne fotky,vďaka.
Eriku,
děkuji Vám za všechny, co jsme drželi Peťovi palce, aby měl jeho boj šťastný konec.
Děkuji za opět poutavé čtení, přeji Vám hlavně zdraví.
Take děkuji
Moc děkuji Eriku ,že nám posíláte články od Peťky.
Přeji Vám hodně pohody.